Kant v „Transcendentální dialektice“ tvrdí, že nauky tradiční metafyziky jsou iluze, které vznikají z pokusu používat kategorie rozvažování k tomu, aby se získaly informace o objektech za hranicí našich forem intuice [smyslového názoru].
Pokračovat ve čtení „8. Iluze teoretického rozumu“7. Pravidla usuzování a základů vědy
Kant postupuje od kategorií k základům přírodní vědy několika kroky. Zaprvé tvrdí, že se kategorie, které mají zatím pouze logický obsah, musí učinit „stejnorodými“ se zkušeností, nebo se musí přetvořit do forem, které můžeme skutečně zakoušet.
Pokračovat ve čtení „7. Pravidla usuzování a základů vědy“6. Čisté pojmy rozvažování
Jedna část Kritiky s názvem „Transcendentální analytika“ hloubí nové základy tvrzením, že nejzásadnější kategorie jak myšlení, tak forem vnímání jsou samy lidské produkty, které jsou pak nutnými podmínkami pro možnost zkušenosti.
Pokračovat ve čtení „6. Čisté pojmy rozvažování“5. Prostor, čas a transcendentální idealismus
První část Kritiky, „Transcendentální estetika“, má dva cíle či záměry: ukázat, že máme syntetické poznání a priori prostorových a časových forem vnější a vnitřní zkušenosti, které se zakládá na našich čistých intuicích [smyslových názorech] prostoru a času;
Pokračovat ve čtení „5. Prostor, čas a transcendentální idealismus“4. Projekt Kritiky čistého rozumu
Navzdory tomuto pokroku v roce 1775 uběhlo dalších šest let, než se v roce 1781 Kritika čistého rozumu nakonec objevila. Při nepochybné narážce na Lockeovu esej s názvem Lidské rozvažování začal Kant dílo příslibem, že rozum podrobí kritice, aby získal „závěrečné rozhodnutí o možnosti nebo nemožnosti metafyziky obecně a o (případném) vymezení jejích pramenů, rozsahu a hranic“ (A XII).
Pokračovat ve čtení „4. Projekt Kritiky čistého rozumu“3. Inaugurační dizertace z roku 1770 a problém metafyziky
Kant ve své Inaugurační dizertaci z roku 1770 propojil mnohé intelektuální přínosy, které učinil během šedesátých let 18. století a uvedl zásadně novou teorii metafyziky a epistemologie (teorie poznání) prostoru a času, která měla zůstat konstantou pro jeho další myšlení, ale také ponechala otevřené klíčové otázky o původu našich nejzásadnějších pojmů.
Pokračovat ve čtení „3. Inaugurační dizertace z roku 1770 a problém metafyziky“2. Kantovo dílo do roku 1770
Ve svém prvním díle Živé síly se Kant pokusil jako prostředník ujednat spor o měření sil mezi Descartem a Leibnizem, a to použitím rozdílu mezi „živými“ nebo vnitřními silami a „mrtvými“ nebo potlačenými silami, a tak mohl tvrdit, že Leibnizovo měření je správné pro první síly a Descartovo pro síly druhé.
Pokračovat ve čtení „2. Kantovo dílo do roku 1770“1. Život a dílo
Immanuel Kant se narodil 22. dubna 1724 v Königsberku (Královci), v hlavním městě Východního Pruska. Byl dítětem chudých, ale zbožných stoupenců pietismu, tedy luteránského obrozeneckého hnutí, které kladlo důraz na lásku a dobré skutky, na jednoduchost bohoslužby, a na individuální přístup k Bohu.
Pokračovat ve čtení „1. Život a dílo“Kant, Immanuel (1724-1804)
Immanuel Kant byl paradigmatickým (modelovým) filosofem evropského osvícenství. Z moderní filosofie vykořenil poslední stopy středověkého světového názoru, klíčové myšlenky předcházejícího racionalismu a empirismu propojil do vlivného modelu subjektivních počátků základních principů jak vědy, tak morálky, a položil základ pro mnohé věci ve filosofii devatenáctého a dvacátého století.
Pokračovat ve čtení „Kant, Immanuel (1724-1804)“Struktury mysli předcházejí zkušenost
Immanuel Kant ve svém díle Kritika čistého rozumu (1781) ukazuje, jak pokusy použít rozum ke stanovení metafyzických „pravd“ vedou vždy k nemožným rozporům. Pak názorně ukazuje, jak nabýváme poznání světa. Lidská mysl je aktivním, ne pasivním, příjemcem informací. Když pozorujeme svět, „utváříme“ ho tak, abychom mu dali smysl.
Pokračovat ve čtení „Struktury mysli předcházejí zkušenost“