CPST04.13TKK
Dnešní evangelium známé jako podobenství o marnotratném synu by se mělo správněji nazývat „podobenství o milujícím otci“ anebo ještě lépe, když vycházíme z toho, že evangelista Lukáš celou řeč i s tímto podobenstvím směřoval k farizeům a učitelům zákona, „kritika otcovy lásky“.
Podobenství o „ztraceném“ synu je poslední ze tří podobenstvích, které byly v patnácté kapitole shrnuty pod téma: podobenství o ztraceném, a tím je ovce, peníz a v dnešním evangeliu marnotratný syn. Podobenství patří do takzvaných parabol se dvěma vrcholy. Prvním vrcholem paraboly je vztah otce k mladšímu marnotratnému synu a druhým vrcholem je vztah otce ke staršímu synu, který zůstal doma. Když přihlížíme k tomu, že adresáti tohoto podobenství jsou farizeové a zákoníci, pak zamýšlenou stěžejní výpověď tohoto podobenství nalezneme ve druhé části, totiž v ospravedlnění Boží lásky k hříšníkovi vůči kritice farizejů. Boží láska k hříšníkovi se nemá jen tak zbůhdarma ukazovat, ale má se lidem nabídnout i vysvětlení, apologie (obrana či ospravedlnění) této lásky Boží.
Podobenství poukazuje na víceré teologické akcenty, které se nemají všechny vyjevit zároveň, ale podle situace je poukázáno na jeden, později na druhý akcent, aniž by se změnila cílová výpověď celého podobenství.
Je podivuhodné, že otec prosbu mladšího syna o vydání svého dědického podílu splnil bez námitek, bez odporu, bez varování. Otec by nerad synovi navodil představu, že domov je pro něj omezujícím ghetem s donucovacím režimem, a také obrovská překážka pro jeho svobodu a pro rozvoj jeho osobnosti. Mladší syn, který rodičovský dům pociťuje jako omezení své svobody, jakési vězení, chce být autonomní a svobodný. Chápe svobodu jako radikální zproštění se všeho, co jej svazuje. Úplná nevázanost, nespoutanost se ovšem neukáže jako hledaná pravá a obšťastňující svoboda. Mladší syn, který se vedle staršího necítí tak, že by byl brán zcela vážně a bez výhrad, hledá svobodu a dospěje nakonec až k prasečímu korytu. Když pomyslíme na to, že u židů bylo zakázáno požívání vepřového masa jako masa nečistého, pak se jedná při jeho putování jak o vytržení se z pout otcovského domu, tak také o vytržení se z pout náboženských, z náboženské tradice, ve které vyrůstal v domě svých rodičů. Jeho vytoužená svoboda se nakonec rozplynula v nicotu při zkušenosti podřadné služby, kterou musel vykonávat. Mladší syn musel bolestně prožívat, že mu putování za vytouženou svobodou nakonec nasadilo pouta nesvobody. Vnitřně vyzrálý a s poznáním, které nabyl bolestnou zkušeností existenčního ohrožení, se vrací zpět domů. Dospělé, svéprávné synovství není nevázanost, vykořeněnost ze vztahů a tradice, ale přitakání k odpovědnosti na tom místě, kde se člověk právě nalézá, přitakání pravé svobodě a zároveň pravé zodpovědnosti a pravému štěstí.
Neobvyklá je reakce otce při návratu jeho ztraceného syna domů. Ani náznak odmítnutí, žádné slovo pokárání, žádné takzvaně dobře míněné napomenutí, žádné vyžadování příslibů, že to bylo poprvé a naposled!
Kritický postoj farizejů a zákoníků, kteří Ježíše často kritizovali kvůli jeho spolčování se s hříšníky, je reprezentován v postavě staršího syna, který zůstal doma. Starší syn se netěší z návratu svého mladšího bratra domů. Zná jenom nenávistný protest a egoismus. Cítí se být jako vzorný syn poškozen, ukřivděn.
To zásadní, co chce Kristus říci kritizujícím farizejům a vzorným křesťanům všech dob, je: Podívejte se, tak se raduje Bůh nad jedním hříšníkem, který se obrátí a navrátí do otcovského domu!
TK (aktualizace 29. 4. 2021)