Články (filosofie, teologie, věda) a promluvy
Ježíš Kristus učil, že člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství (Mt 5,7).“ Církev v těchto slovech nalézá výzvu k činu a sílu k praktickému uskutečňování milosrdenství.
Pokračovat ve čtení „Milosrdenství je lékem pro naši dobu“Knihy Nového Zákona vypráví a svědčí o události spásy v Ježíši Kristu a vysvětlují ji v souvislosti s porozuměním židovské tradici víry. Podobně je tomu při snaze o pojmenování a vyjasnění jednotlivých mariánských témat, tedy všeho toho, co Bůh učinil pro Marii a skrze ni.
Pokračovat ve čtení „Starozákonní ohledy při novozákonním mluvení o Marii“Bůh stvořil člověka jako rozumovou bytost a udělil mu důstojnost osoby, která je odpovědná za vlastní skutky. I podle Ireneje z Lyonu je člověk obdařen rozumem, a v tom je podobný Bohu. Je stvořen svobodný a je pánem nad svými skutky (srov. 1730).
Pokračovat ve čtení „Svoboda volby“Autoři Starého Zákona nás ujišťují o Boží lásce a věrnosti přirovnáním k nějakému blízkému rodinnému vztahu. Izaiáš si v dnešním čtení pro takové přirovnání lásky propůjčuje vztah matky a dítěte, což představuje vztah věrné lásky, kterou si malé dítě ani nemohlo zasloužit.
Pokračovat ve čtení „Boží podstata a její vlastnosti“Bůh stvořil člověka, aby byl (člověk) jeho obrazem (srov. jiná zpráva o stvoření člověka: Gn 1,27). Člověk „je jediným viditelným tvorem, kterého Bůh chtěl pro sebe samého“ (srov. 355). Ze všech viditelných tvorů je jedině člověk „schopen poznat a milovat svého Stvořitele“.
Pokračovat ve čtení „Porušení Božího plánu s člověkem“Nejdříve se zaměřme na samotné město. Korint byl sice založen už asi v 10. století př. Kr., ale v době působení svatého apoštola Pavla byl městem poměrně novým a moderním. Bylo to dáno historickými osudy tohoto města.
Pokračovat ve čtení „První list (svatého apoštola Pavla) Korinťanům“Původně jediná církev Kristova byla společenstvím jednotlivých místních církví. Pojítkem mezi nimi byla Petrova služba a kolegialita biskupů. Mezi jednotlivými místními církvemi byly rozdíly v liturgii, ve výkladu pravd víry a v organizaci. To nebylo překážkou až do té doby, kdy tyto rozdíly přerostly v herezi a schizma (v blud a rozdělení).
Pokračovat ve čtení „Rozdělení v církvi. Ekumenismus“O trpělivosti rolníka nemusíme dlouze mluvit, tu máte mnozí z Vás, myslím na starší generaci, prožitou na vlastní kůži. Je vám dobře známo, co to obnáší trpělivě čekat na úrodu, která je v mnohém odvislá od dobrého počasí. Trpělivost s sebou nese výzvu k důvěře v Boha za všech okolností, i v protivenstvích.
Pokračovat ve čtení „Trpělivost, dcera statečnosti“Jan Křtitel, jak jsme to slyšeli v úryvku evangelia dnešní neděle, dosvědčil, že ten, který ho poslal křtít vodou, mu řekl (o Ježíšovi): „Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým (Jan 1,33).“
Pokračovat ve čtení „Křest dětí a dospělých“Klasická katechetická formulace hříchu zní: Těžký hřích je vědomé (1) a dobrovolné (2) přestoupení Božího zákona v závažné věci (3). Postačí pak zpochybnit jednu ze tří podmínek, abychom tu měli hřích lehký (srov. 1857).
Pokračovat ve čtení „Hřích. Druhy hříchů“