AMZD03.22VNZ175.176.177.178.179.180
Nejdříve se zaměřme na samotné město. Korint byl sice založen už asi v 10. století př. Kr., ale v době působení svatého apoštola Pavla byl městem poměrně novým a moderním. Bylo to dáno historickými osudy tohoto města.
Už starý Korint dosáhl velkého rozkvětu především díky své poloze u Korintské šíje. Ale na podzim r. 146 př. Kr. byl Korint dobyt římským vojskem, zpustošen a obyvatelstvo bylo pobito nebo prodáno do otroctví. Až za sto let nechal G. I. Caesar založit město nové. Bylo to pravděpodobně r. 44 př. Kr. (rok Caesarova zavraždění).
Nový Korint byl založen jako římská kolonie s názvem Laus Iulia Corinthus. Roku 27 př. Kr. se stal hlavním městem senátní provincie Achaja a sídlem prokonzula. Obyvatelstvo bylo ve své většině římské. Byli tam však také obyvatelé z Orientu a rovněž židé, jak dosvědčuje i Filón Alexandrijský.
Mravní život v Korintě odpovídal asi jeho obyvatelstvu a poloze. Žilo v něm hodně námořníků, ačkoli Korint přímo u moře neležel, nýbrž k překládání zboží sloužily dva přístavy v jeho blízkosti: Lechaion na severu a Kenchreje na východě (lodě se přetahovaly přes 6 km širokou Korintskou šíji po dřevěné dráze). Pro obnovený Korint není sice doloženo svědectví Strabonovo, které máme pro starý Korint, že u Afroditina chrámu na Akrokorintu (vrch v blízkosti města) sloužilo 1000 hetér. Ale existující sloveso korintchiadestchai s významem „vést nevázaný život“ a přísloví (v řeckém originále podle Strabon, Geographica 12, 36, a to s možným překladem do češtiny: „cesta do Korintu není pro každého muže“; Horatius [Ep 17, 1, 36] pak traduje latinskou verzi: non cuivis homini contingit adire Corinthum) měly zřejmě aspoň do jisté míry stále svou platnost.
Vznik tamní křesťanské obce
Křesťanství přinesl do Korintu apoštol Pavel na své 2. misijní cestě asi roku 50. Malý úspěch měl Pavel u židů, i když ve Sk 18,8 je uvedeno obrácení představeného synagogy Krispa (srov. 1 Kor 1,14). Větší úspěch měl u tzv. „bohabojných“; mezi ně patřil Tit(i)us Justus (Sk 18,7). Největší úspěch měl však u pohanů. Podle Sk 18,11 působil Pavel v Korintu za své první návštěvy nejméně rok a šest měsíců.
V Novém zákoně máme dva listy Korinťanům. Lze však s jistotou říci, že jich svatý Pavel napsal korintským křesťanům víc. 1 Kor 5,9 ukazuje, že před 1 Kor už poslal do Korintu jeden list. A 2 Kor 2,4; 7,8 hovoří téměř jistě ještě pro list napsaný před 2 Kor, tj. třetí v pořadí. Pavlova korespondence s korintskými křesťany zahrnovala tedy minimálně čtyři listy.
Obsah, členění a integrita 1 Kor
V 1 Kor se nedá nalézt nějaké logické členění. Nenacházíme v něm pro listy apoštola Pavla jinak docela typické rozdělení na první část teoretickou a druhou praktickou. Tato rozmanitost volně spojených, na sobě ne nutně závislých témat, dále zdánlivě odlišné hodnocení situace v Korintu (srov. l,10nn. a 11,19), jistá zdvojení (5,1-13 a 6,12-20), různé zdroje informací a také otázka, zda se první list do Korintu skutečně ztratil, byly od 19. století a jsou zčásti i dnes podnětem pro pokusy vidět v 1 Kor kompozici několika (dvou až pěti i více) původních listů:
Ale třebaže se 1 Kor nedá beze zbytku vysvětlit jako zcela souvislý a přehledně logicky vybudovaný celek, je přesto výhodnější předpokládat jednotu tohoto listu. Hypotézy dělení nejsou přesvědčivé.
Literární a teologický charakter 1 Kor
Účelem listu bylo řešit jednotlivé problémové situace v Korintu, popř. nejasné otázky korintských křesťanů. 1 Kor se tedy ukazuje jako list sloužící misijním a pastoračním účelům. V Pavlových postojích lze potom najít teologické výpovědi listu.
Celkový význam 1. listu Korinťanům spočívá především v tom, že dává možnost (byť omezenou) nahlédnout do života a problémů křesťanské obce uprostřed velkoměsta antického světa v prvních desetiletích křesťanství. Není to však samozřejmě jen význam historický. Svatý Pavel řešil v 1 Kor především praktické otázky. Jeho odpovědi mají stálou platnost, i když s některými je aspoň do jisté míry spojena časová podmíněnost dané problematiky (je to hlavně otázka masa obětovaného modlám v kapitolách 8 až 10, z jiné stránky také závoj či pokrývka hlavy žen v 11,2-16). Ale velice aktuální zůstává podstata Pavlových odpovědí na otázky jednoty (1 Kor 1 až 4), mravnosti (kap. 5 a 6), manželství a panenství (kap. 7), duchovních darů či charizmat (kap. 12 až 14). Rovněž nauková témata vycházela z praktických problémů (eucharistie [1 Kor 10 a 11], zmrtvýchvstání [kap. 15]). V 1 Kor zdůrazňuje apoštol Pavel tradici církve, jak dosvědčují důležité texty, především patrně nejstarší písemně zachovaná zpráva o ustanovení eucharistie (1 Kor 11,23-26) a nejstarší apoštolské krédo (15,3-5). Mezi nejznámější texty Nového zákona patří právě 13. kapitola tohoto listu (často nazývaná Velepíseň lásky, i když nejde o žádnou píseň ani báseň).
Okolnosti sepsání listu
Pavlovo autorství 1 Kor je nesporné (i pro ty, kteří neuznávají jeho původní jednotu). Jako Pavlův je dosvědčen list už Klementem Římským, Ignácem z Antiochie a Polykarpem.
Ke vzniku 1. listu Korinťanům došlo asi takto: Z 1 Kor 5,9 vyplývá, že poslal do Korintu dopis, v němž varoval před stykem se smilníky. Ten se však patrně nedochoval. O situaci v Korintu byl Pavel nadále informován z různých zdrojů. Pavlovi přinesli dopis z Korintu obsahující otázky, a na něž Pavel odpovídá počínaje 1 Kor 7,1. Pavel chtěl přijít do Korintu osobně, ale nešlo to hned. Proto napsal 1 Kor.
1. list Korinťanům napsal Pavel v Efesu, jak vyplývá z 1 Kor 16,8 („zůstanu v Efesu až do letnic“), a to asi roku 55 nebo 56, pravděpodobně někdy na jaře (srov. také 1 Kor 5,7).
Tichý, L. (aktualizace 3. 6. 2021)