CMZD08.14TKK
Perikopa dnešní neděle z Evangelia podle Lukáše nám nabízí k zamyšlení několik podnětů, jak správně kráčet po stezce života, kterou před námi prošel Pán Ježíš. Například to, že dílo, jak dobré, tak zlé, se pozná po ovoci.
Evangelium se ujímá tématu poznávání a posuzování člověka, které zaznělo i v prvním čtení. Jsou v něm však nepřehlédnutelné nové akcenty, které mají určovat smýšlení a posuzování spolubratra v novozákonní dimenzi. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Kdo chce posuzovat svého bratra, měl by nejdřív se stejnou tvrdostí a neúprosností prozkoumat svůj vlastní život. Poté, co čestně dozná svou vlastní nedokonalost, bude mluvit o chybách svých bližních nejenom shovívavěji a s větším pochopením, ale možná o nich zcela pomlčí, protože pozná, že sám není lepší než oni. Vystříhejme se okázalého, ctižádostného farizeismu, který se pyšní výlučností a má o sobě klamné povědomí náboženské dokonalosti, a na bližním pak vidí jen to špatné.
Hlasatel Ježíšovy radostné zvěsti má nejprve být pozorným posluchačem a sám sebe vystavit tvrdé kritice.
Úsměvná konfrontace třísky v oku spolubratra a trámu v oku vlastním chce poukázat až na nemožnost posuzování druhého. S pokáním a spravedlivým trestem máme začít nejdříve ve vlastním srdci. Vlastní srdce je nejdůležitějším místem každého křesťana, je to stánek setkávání s našim Pánem. Kdo chce plodně kritizovat kolem dokola své bližní, musí nejdříve projít bouří sebekritiky, která ničí vše zlé. Pak jej však možná přejde odvaha a zapomene na mnohdy pouze domnělé oprávnění k tomu, aby kritizoval druhé.
Křesťan dobře ví, že je ustavičně vystaven paprskům Božího milosrdenství a Boží dobroty. Co jemu samému nabízí Bůh svou milostí a odpuštěním, to křesťan nemůže odepírat svým bližním. Od Boha chceme žádat to, co bychom zároveň odepírali či nepřáli našim spolubratrům, spolusestrám?
Peter Lippert v knize Von Seele zu Seele napsal (translated by Káňa, T.): Co vlastně chceš? Každý den plavat v jiném moři, každý den pyšně shlížet dolů z nového vrcholu hory. Chtěl bys pocítit, vidět a změřit svůj úspěch. Ale co tě to napadá? Máš následovat svého Pána slepě a nevědomky. Copak nevíš, jak jsi blízko k Bohu, jak On o tobě smýšlí, jak si tě vysoce cení, jak si tě na svých vahách velmi považuje, co tě to jen napadá? K čemu potřebuješ každý den nové utvrzení o tom, že Bůh je opravdová láska, že tě miluje? Nač od něj potřebuješ každý den něžné slovo, nové ujištění jeho náklonnosti? Důvěřuj mu slepě a neptej se na nic, nechvěj se a nestrachuj. Podívej se, taková je přece důvěra dětí. Věř mi, úspěchem není neustále běžet dál, velkým úspěchem je přece to, když zůstaneš ve svém životě stát, vždyť úspěch netkví v bouřlivém, chvatném a překotném počínání, ale v očekávání velkých věcí, které může darovat a učinit jedině On, náš Pán.
TK (aktualizace 11. 5. 2021)