DPST06čt.13TKK
Pak Kristus nalil vodu do nádoby k umývání nohou a začal učedníkům umývat nohy a utírat je plátnem, jímž byl přepásán. (Jan 13,5) Kristus, který je Pánem všeho stvoření a Mistrem pro své učedníky i pro nás, sestoupil s nebe, odložil svůj šat slávy.
Sklání se před apoštoly, odkládá svůj šat lidské důstojnosti a stává se pro ně sluhou, otrokem. Stojí pomyslně u dveří našeho srdce a slouží i nám jako otrocký sluha – myje nám nohy, očišťuje nás od hříchů. To je smysl jeho celého života i utrpení, že se on, Mistr a Pán, sklání k našim ušpiněným chodidlům, k našemu pošpiněnému lidství a očišťuje nás s velkou láskou, jejíž žár nelze uhasit, od poskvrny našich hříchů.
Kristus je nám příkladem v doprovázení, jak se má chovat autorita vůči těm, kdo jí jsou svěřeni, k podřízeným, a co se od autority očekává. Sloužit je v křesťanské tradici jeden z prvků, který patří k doprovázení druhých. Jistý papež o sobě řekl, že je servus servorum Dei – služebník služebníků Božích. Být autoritou po vzoru Krista a doprovázet druhé zahrnuje tedy i prvek služby, mnohdy až otrocké, která je ovšem vykonávána s láskou.
Otrocká služba umývání nohou uschopňovala židy ke stolování. Mohli pak přistoupit ke stolu, a tak mezi sebou vytvořit společenství. Zastáváme-li roli předsedajícího jakémukoli společenství, mějme na paměti, že jedním z cílů vedení je také ve společenství vytvářet dobré vztahy. A o těch dvou věcech, že doprovázení je z jisté části službou, a že jedním z cílů doprovázení je vytvářet dobré vztahy, sestry a bratři, rozjímejme a uvádějme je ve skutek.
TK (aktualizace 14. 5. 2021)