Neděle Božího slova

DMZD03.10VTK

Papež František vyhlásil třetí neděli v mezidobí za neděli Božího slova. Z jeho listu Aperuit illis: 3. Proto stanovuji, že třetí neděle v liturgickém mezidobí má být věnována promýšlení a šíření Božího slova.

Tato neděle Božího slova spadá vhodně do období, v němž posilujeme naše vztahy k Židům a modlíme se za jednotu křesťanů. Nejde přitom o čistě časovou souvislost: Slavení neděle Božího slova má ekumenický význam, protože Písmo svaté ukazuje těm, kteří mu naslouchají, cestu, po které se musíme vydat, abychom dosáhli autentické a pevné jednoty.

Jednotlivá společenství naleznou způsoby, jak tuto neděli slavit. Důležité je, aby Písmo svaté bylo během eucharistické slavnosti intronizováno, tj. slavnostně vyzdviženo. Každému společenství věřících se takto má zdůraznit normativní hodnota Božího slova. Tuto neděli se má zvýraznit hlásání Božího slova. Homilie má být ve službě Pánovu slovu. Biskupové mohou o této neděli udělovat pověření ke službě lektora nebo k jiné službě, aby se připomněl význam hlásání Božího slova v liturgii. Má se udělat vše, aby věřící byli připraveni stát se autentickými hlasateli Slova. Je k tomu třeba přiměřeného vzdělání, jak už to je obvyklé u akolytů a mimořádných udělovatelů Eucharistie. Podobně naleznou kněží cesty, jak Bibli – nebo jednu biblickou knihu – předat bohoslužebnému shromáždění, aby tak dali najevo, jak je důležitá četba Písma svatého a uvažování o něm, stejně jako modlitba s Písmem, zvláště metodou lectio divina.

4. Návrat Izraele do vlasti po babylonském vyhnanství byl podstatně ovlivněn četbou Knihy zákona. Bible nám nabízí úchvatný popis této události v Knize Nehemiáš. Lid se shromažďuje v Jeruzalémě na prostranství před Vodní branou, aby naslouchal Zákonu. Tento lid byl deportací rozptýlen, ale nyní se „shromáždil“ okolo Písma svatého, čteme v 8. kapitole u Nehemiáše. Když se předčítalo z posvátné knihy, lid „pozorně naslouchal“, protože věděl, že v tomto slově nachází smysl událostí, které prožil. Hlásání tohoto slova se lidí dotklo tak, že plakali: „Četli z Knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. Nehemiáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všemu lidu: Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. … Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou, vaší silou“.

Tato slova obsahují důležitou nauku. Bible nemůže patřit jen několika málo lidem, nemluvě o sbírce knih, která by byla určena jen vyvoleným. Patří především lidu, který se shromáždil, aby jí naslouchal a v tomto slově poznal sám sebe. Často se objevují tendence, že se někdo pokouší mít monopol na Písmo svaté, když ho vyhrazuje určitým kruhům nebo vyvoleným skupinám. Tak tomu nemá být. Bible je knihou Božího lidu, který nasloucháním Písmu směřuje od rozptýlení a rozdělení k jednotě. Boží slovo sjednocuje věřící a činí je jedním lidem.

5. Uvnitř této jednoty, kterou působí naslouchání, mají v první řadě pastýři velkou odpovědnost za vysvětlování Písma svatého a za zprostředkování porozumění Písmu každému věřícímu. Protože je knihou lidu, musí pociťovat všichni, kdo jsou povoláni ke službě Božímu slovu, naléhavou nutnost otevřít ve své farnosti přístup k Písmu svatému.

Především homilie má zcela zvláštní funkci, protože má „takřka sakramentální, tj. svátostný charakter“. Pokud kněz uvádí do Božího slova jednoduchým, posluchačům přiměřeným způsobem vyjadřování, může odhalit „krásu obrazů, které Pán používal, aby povzbudil ke konání dobra“. To je příležitost k pastoraci, která nesmí být zanedbána!

Písmu svatému věnujeme čas a modlitbu, aby „bylo přijato ne jako slovo lidské, ale – jak skutečně je – jako slovo Boží“ (1 Sol).

František (aktualizace 26. 3. 2021)