BDVT03.17SNM
O co lépe se hostitel připravil na oslavu, zkontroloval všechny detaily, prohlédl si seznam hostů a ujistil se, že se na nikoho nezapomnělo, o to víc bude jeho oslava úspěšná. O co lépe naplánujeme dovolenou, o to máme větší jistotu, že dovolená bude skvělá.
Je radostí se dobře připravit na návštěvu přátel, a pak být ujištěn, že se jim u nás líbilo. Mnozí lidé chtějí zábavu rychle, ihned. Nechtějí plánovat, nechtějí nic připravovat, nechtějí tomu nic obětovat. A co víc, nechápou ani nevěří tomu, že služba bližním může být pramenem radosti!
Jedním z velkých příspěvků křesťanství je, že přineslo „světu radost“. Biblická čtení dnešního dne se týkají radosti. Je to však taková radost, kterou nelze získat ze dne na den. Je to radost, která se zakládá na službě. Křesťanství nemá odpověď na všechny otázky (např. proč covid-19 a jiné zlo ve světě). Ale pokud toužíme po opravdové radosti, štěstí a pokoji ducha, měli bychom tato čtení zbožně rozjímat, po příkladu Panny Marie: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu mém Spasiteli.“ (žalm)
V prvním čtení prorok Izaiáš popisuje své poslání jako službu lidu. Ohlašuje radostné zprávy těm, kteří se navrátili zpět jako bývalí babylónští zajatci. Druhá část této básně je radostná reakce Jeruzaléma (tedy Božího lidu). Boží lid je uchvácen přemírou dobroty svého Pána, který ho přikryl šatem spásy a vzácných šperků. Tato báseň velmi ovlivnila naše chápání poslání a služby našeho Pána. Ježíš na to při popisu svého poslání odkázal dvakrát (Lk 4,16-22. Mk 11,2-6). Božím slovem, vycházíme-li z této tradice, by mohlo být, že služba se pojí s radostí, a že bohatství, které jsme nabyli skrze víru a křest, je skvělým zdrojem radosti. Žalm je dobře známá píseň, kterou evangelista Lukáš vložil do úst Panně Marii při jejím navštívení své příbuzné Alžběty. Měli bychom se připojit k jejím slovům: „Jeho služebník…“ je Izrael, Boží lid, ty a já. „Má duše jásá v Bohu“: To není chvilková radost. Je to taková radost, která se získá a musí se znovu a znovu chránit a uchovávat vírou a trpělivostí.
Ve druhém čtení sv. Pavel vysvětluje, jací bychom měli být, když očekáváme na příchod našeho Pána Ježíše Krista o Vánocích a v tomto pohledu, když očekáváme jeho příchod na konci časů, aby soudil živé i mrtvé. Při nadějném očekávání konečné a dokonalé blaženosti mají křesťané pravý důvod k radosti. „Pane, připrav naše srdce a odstraň zármutek, který nám brání tomu, abychom pociťovali radost a naději, které nám udělí přítomnost Spasitele.“
Otázkou, kterou nemůže žádná inteligentní osoba ignorovat je: „Kdo je tento muž, Ježíš Kristus, který stojí na počátku dnes světově rozšířeného náboženského hnutí, které nese jméno křesťanství?“ Křesťanství existuje už nějakých 2000 let. Zjevně uspokojilo touhu a hledání miliónů lidí. Nabídlo takový způsob radosti a štěstí, blaženosti, kvůli kterému byli mučedníci ochotni i položit své životy. Jan Křtitel nám to vysvětluje. Ježíš je světlem a Pánem. Mnozí ho ještě nepoznali, avšak on je veliký. Povšimněme si toho, že Jan není sobecký, není zahleděný do sebe. Sám je kazatelem, avšak svědčí o tom, jemuž není hoden rozvázat řemínek u opánků. Jan Křtitel je vzorem pro dnešní službu v církvi. V každém společenství nacházíme mnohé, kteří hledají. To by mělo být naší radostí slovem a příkladem ukázat živou víru v Ježíše Krista coby odpověď na jejich tázání a hledání.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 3. 5. 2021)