Prvním důkazem, o němž Kant pojednává, je tzv. ontologický důkaz Boha. Důkaz Boha, který v této podobě pochází od Anselma z Canterbury, jenž žil v 11. století. Například v jedné obměně ho ve svých Meditacích obhajoval i René Descartes.
A velmi stručně řečeno tento důkaz vypadá takto. První premisa, řádný filosof (vytváří a) rekonstruuje důkazy pomocí premis a závěrů, že ano, takže první premisa zní: lze si představit nejdokonalejší jsoucno. To je nyní trochu komický výraz, dnes nám připadá velmi zvláštní. Co znamená nejdokonalejší jsoucno? Míní se tím jsoucno, které má všechny kladné vlastnosti, které lze vůbec mít. Nechci zabíhat do detailů, co se přesně myslí tím kladným. Ale můžete si pod tím představit mimo jiné něco jako nejvyšší možné dobro, největší možné poznání, ale také největší možné trvání (či časově neomezené jsoucno). Tedy vše, co si lze z těchto kladných vlastností představit, by jsoucno mělo mít. Pokud si tedy takový pojem (dokonalého jsoucna) představíte, pak by se mělo uvažovat, to je v každém případě premisa tohoto důkazu, že je jedno, zda takové jsoucno existuje, nebo ne. To je ještě otevřená otázka, ale lze se domnívat, že by přece jen mohlo existovat jsoucno, které v sobě spojuje všechny kladné vlastnosti (či určení).
Druhá premisa nyní zní: jsoucno, které má všechny dokonalosti a neexistuje, nemůže být nejdokonalejším jsoucnem. Má-li tedy všechny dokonalosti, pak musí existovat, jinak by mu něco (zásadního) scházelo. Konkrétně totiž existence. Myšlenka, že nejdokonalejší jsoucno neexistuje, je tedy rozporná, pojmový protimluv. A platí-li, že takové jsoucno lze vůbec myslet, pak z toho samozřejmě vyplývá, že takové nejdokonalejší jsoucno, musí také skutečně existovat. Ano, toto je ontologický důkaz Boha, jedna z klasických hádanek filosofie, která je živá již 1000 let.
Protože se samozřejmě okamžitě objeví obranné reakce, člověk má pocit, že je to podvod, že na tom nemůže být nic správného. A tento pocit měli už současníci Anselma z Canterbury. Gaunilo byl mnich, který na to přímo reagoval velmi podobným protiargumentem, jako to (později) udělal i Kant, také další současní už řekli, že Anselmův argument vlastně nemůže fungovat. Je zajímavé, že i dnes existuje řada seriózních a mimořádně bystrých filosofů a teologů, kteří tento důkaz obhajují. Kant však tvrdí, že to nemůže fungovat, a jeho námitka je následující. Kant říká, že existence, to je ta slavná formulace, není skutečným predikátem, tedy není vlastností, která přispívá k dokonalosti jsoucna, ale je něčím zcela jiným než vlastnost. Tedy vlastnosti, jako je dobrota nebo poznání a všechny další vlastnosti, které si můžeme u jsoucno představit, které může něco mít, a přesto to něco nemusí existovat. A existence pak není něco, co přispívá k dokonalosti, ani vlastnost, která přispívá k dokonalosti jsoucna.
Kant to vysvětluje na následujícím nádherně ilustrativním příkladu, když říká: můžeme si představit 100 skutečných a 100 možných tolarů. Ano, máme nějakých 100 skutečných a 100 možných tolarů. Skutečné tolary se třpytí a blýskají stejně krásně jako možné tolary. Když si teď představím tolary, které vůbec nemám, říkám si, ach, jak by to bylo krásné, kdybych těchto 100 tolarů měl. Pak si mohu všechny vlastnosti, které mají skutečné tolary představit na možných tolarech. Když řeknu, že za skutečné tolary bych si mohl koupit skvělé auto, že se krásně blýskají nebo že jsou tak, a tak těžké. Každou vlastnost, kterou mají skutečné tolary, si mohu představit i u možných tolarů, to znamená, že rozdíl mezi skutečnými tolary, které skutečně existují, a pouze možnými tolary, které si představuji, není rozdílem v nějaké vlastnosti, která by obě množství tolarů od sebe odlišovala, ale pouze v tom, že jedny prostě existují a druhé ne.
Existence není nějakou vlastností, která by se přidávala k ostatním vlastnostem, které už tolary mají. To znamená, že otázka, zda toto jsoucno s takovými vlastnostmi existuje, či nikoli, bez ohledu na to, kolik vlastností a dokonalostí Bohu připisuji, ještě není zodpovězena. A to má tento příklad ukázat. V tomto ohledu je ústředním bodem to, že existence není skutečným predikátem, že není vlastností, která přináleží věci. A přesto si stále můžeme představit pojem nejdokonalejšího jsoucna. Existence není jednou z těchto dokonalostí, které by se musely tomuto jsoucnu přidat. A proto ani z pojmu nejdokonalejšího jsoucna nevyplývá jeho existence. To je celá kritika ontologického důkazu Boha.
Willaschek, M., translated by Káňa, T. (aktualizace 16. 4. 2022)