BDVT04.17SNM
Když matka očekává dítě, jistým způsobem spolu s ní očekává celá rodina. Je potěšením, očekávat radostnou událost, která má nastat. Očekávání nás uchovává stále mladé (alespoň duchem).
Pohlížíme dopředu, do budoucnosti, namísto zpět, do minulosti, na to, co bylo, zvláště na to, co se nezdařilo a už nelze napravit. (Je to napínavé, když očekáváme o dovolené výlet, který má pro nás být zcela novou zkušeností. Ptáme se přátel, kteří tam byli už před námi, na jejich vzpomínky a zážitky.) V životě se naskýtají stále nové pohledy, které vyvolávají úžas, pokud před nimi sami nezavíráme oči a pokud máme dar žasnout. Dar žasnout mají všechny děti a dospělí by takový dar neměli nikdy ztratit.
Vánoce jsou událostí, která má nastat. Je to Bůh, který zjevuje „tajemství, skryté po mnohé věky“ (2. čtení) Chce tu být přítomen pro nás. Chce nám nabídnout dokonalý obraz sebe sama v Ježíši Kristu, obraz, který jsme schopni přijmout našimi nedokonalými lidskými smysly, protože to je vtělený Bůh. Vánoce jsou skvělé každým rokem, ale jen pro toho, kdo očekává „Emanuele – Boha, který je s námi“, a to s vírou a úžasem.
Podle dnešního prvního čtení měl král David dobrou vůli k tomu, že Bohu postaví chrám. Ale namísto toho, aby David postavil chrám (dům) pro Boha, Bůh postaví „dům“, nepomíjející královskou dynastii, pro Davida: „Tvůj dům bude trvat navěky.“ V dnešním evangeliu svatý Lukáš spatřuje toto zaslíbení jako naplněné ve věčném království, v kralování Pána Ježíše.
Jedině s příchodem Ježíše Krista získáváme správné porozumění všem očekáváním izraelského národa. Tajemství, skryté po mnohé věky, se nyní zjevilo a dalo poznat všem národům. Spása, která k nám sestupuje v Ježíši Kristu, je pro všechny. Měli bychom v modlitbě prosit o to, aby všichni zahlédli pravé světlo Vánoc, Ježíše Krista.
V evangeliu se naše pozornost mohla zaměřit na to, co nám chce svatý Lukáš sdělit o tomto dítěti, které se má narodit. Zaprvé, chce naše přitakání víry, že Ježíšův původ je nadpřirozený, nebeský, že je zrozen z Boha. Zadruhé, svatý Lukáš poukazuje na to, jaká je role tohoto dítěte v dějinách spásy. A klíč k pochopení obojího nalézáme ve Starém zákoně. Bůh slíbil králi Davidovi, že jeho dynastie (královský trůn) bude pevně stát, trvat navěky (1. čtení), proto to očekávání vyvoleného národa, že potomek Davida bude jednou zase kralovat nad domem Jákobovým (Jákob coby židovský praotec zastupuje Boží lid), a že jeho kralování nebude mít konce. Lukáš vidí, že se tato politická očekávání, která byla za jeho dnů velmi živá, naplnila v nejvyšší míře v Ježíši Kristu, který bude kralovat nad Božím lidem navěky. „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.“ Ať dokážeme obdivovat Boží cesty, úmysly každý rok znovu a znovu během Adventu a Vánoc a pak přijmout Ježíše Krista tak, jak to po nás žádá evangelista Lukáš.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 8. 5. 2021)