ADVT03.12KKC226.854.901.1637.2104.2447
O trpělivosti rolníka nemusíme dlouze mluvit, tu máte mnozí z Vás, myslím na starší generaci, prožitou na vlastní kůži. Je vám dobře známo, co to obnáší trpělivě čekat na úrodu, která je v mnohém odvislá od dobrého počasí. Trpělivost s sebou nese výzvu k důvěře v Boha za všech okolností, i v protivenstvích.
Trpělivý člověk není slaboch, naopak se v křesťanské trpělivosti zrcadlí statečnost a Boží síla. Povšimněme si, jak nás slova druhého čtení z Listu svatého apoštola Jakuba k takové trpělivosti vybízí:
„Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně (5,7-10).“
Přiléhavě se na trpělivost odvolává také jedna z modliteb svaté Terezie od Ježíše: „Ať tě nic nezneklidňuje, ať ti nic nenahání strach. Všechno pomíjí, Bůh se nemění. Trpělivostí se dosáhne všeho. Kdo má Boha, tomu nic nechybí. Jen Bůh postačí (srov. 226).“
I misionářské úsilí vyžaduje trpělivost (srov. 854), vzpomeňme na svatou Matku Terezu a její trpělivou lásku k trpícím – k odloženým dětem, nemocným, hladovým, umírajícím.
Všechny skutky, modlitby, apoštolská činnost, manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek duševní i tělesný, když se konají ve spojení s Duchem, a též těžkosti života, především nesení osobních křížů, pokud se trpělivě snáší, stávají se pak duchovním obětním darem, který je milý Bohu (srov. 901).
Na křesťany se klade požadavek lásky, která nás má vést k tomu, abychom „laskavě, rozvážně a trpělivě jednali s lidmi žijícími v omylu nebo neznalosti víry“ (srov. 2104).
Manželská láska, pokorné a trpělivé uskutečňování rodinných ctností v denním životě a vytrvalá modlitba, mohou připravit dosud nevěřícího manžela (manželku), aby přijal(a) milost obrácení, víru (srov. 1637).
Svatý Pavel vybízí k trpělivosti slovy: „Buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce (Ef 4,2).“
Také mezi skutky milosrdenství, což je veškerá láskyplná činnost, kterou pomáháme svému bližnímu v jeho tělesných nebo duchovních potřebách, se objevuje trpělivost. Co se týká skutků duchovního milosrdenství, tak máme: učit, radit, těšit, posilovat, odpouštět a trpělivě snášet protivenství (srov. 2447).
Trpělivost je ctnost, o kterou máme prosit Pána, o kterou máme usilovat. Opakem ctností jsou neřesti. Ctnosti jsou vyvážené, mezi „excesy“ někde uprostřed, nic se nemá přehánět, kromě ctnosti lásky, té není nikdy dost (viz termíny morálky per defectum, per excessum; i mniši mají v řeholi zásadní princip ora et labora, modli se a pracuj, není tam kladen důraz například jen na modlitbu).
Člověk netrpělivý je zoufalý, hněvivý, zlostný. Zoufalý člověk je pak bez naděje, zoufalství je opakem naděje. Vyšla encyklika papeže Benedikta XVI. s názvem Spe salvi – podle slov svatého Pavla jsme nadějí spaseni. Musíme mít bazální křesťanskou naději na věčný život, ale i naději během každého všedního dne. Hněvivý člověk je ten, který není pořád s něčím spokojen, stále mu něco nevychází podle jeho plánu či představ. Člověk trpělivý přespříliš, což je také špatně, je člověk líný, nezaujatý, bez názoru, citu, postoje či zájmu.
Člověk trpělivý se nehněvá a nezoufá si, vyhledává dobrotu, smír, odpuštění. Má základní naději a přesto, že mu nevyjdou krátkodobé cíle, má jistotu v zaslíbení Kristově a trpělivě s nadějí jde životem dál.
Krédem celého adventu, nejen dnešní neděle, je trpělivé čekání na příchod Pána. Trpělivě očekávejme poté, co jeho jedinečný příchod vtělením uprostřed lidských dějin nastal, Kristův druhý příchod na konci časů.
TK (aktualizace 2. 6. 2021)