DVKN02.10VTK
Podle staré tradice se první neděle po Velikonocích – druhá neděle velikonoční – nazývá Bílá neděle – „Dominica in albis“. Tento den neofyté (ti, kteří byli pokřtěni o Velikonoční vigilii) odložili svůj bílý šat – symbol světla.
Neděli Božího milosrdenství stanovil papež Jan Pavel II. v den svatořečení polské řeholnice Faustyny Kowalské, skromné polské sestry, která se narodila v roce 1905 a zemřela v roce 1938 a byla horlivou hlasatelkou milosrdného Ježíše. Faustyna byla svatořečena 30. dubna v jubilejním roce 2000.
Ve slově „milosrdenství“ Jan Pavel II spatřoval shrnutí (či novou interpretaci) celého tajemství našeho vykoupení. Žil pod dvěma diktátorskými režimy a byl ve styku s chudobou, nouzí a násilím, zakusil moc temnot, jimiž je ohrožován svět i v této naší době. Zakusil však také, a to neméně silně, přítomnost Boha, který proti těmto silám staví svou naprosto odlišnou božskou moc: moc milosrdenství. Milosrdenství klade zlu meze. Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, je to vtělená láska Stvořitele a Vykupitele. Tato milosrdná láska také ozařuje tvář církve a zjevuje se jednak prostřednictvím svátostí, především prostřednictvím svátosti smíření, jednak prostřednictvím skutků milosrdné lásky. Všechno to, co církev hlásá a koná, zjevuje milosrdenství, které Bůh člověku dává. Když církev znovu hlásá zapíranou pravdu nebo zrazené dobro, činí tak vždy na podnět milosrdné lásky, aby lidé měli život a měli jej v plnosti (Jan 10,10). Z Božího milosrdenství, které smiřuje srdce, prýští opravdový mír ve světě, mír mezi národy, kulturami a různými náboženstvími. Milosrdenstvím se vyjadřuje celá specifická přirozenost Boha, jeho svatost, moc pravdy a lásky. Milosrdenství je šatem světla, které nám Pán daroval křtem. Nesmíme dopustit, aby toto světlo zhaslo; naopak v nás musí každým dnem růst, a tak přinášet světu radostné poselství Boha. Růst ve svatosti znamená růst v milosrdenství.
Jan Pavel II. řekl v roce 2002 při slavnostním otevření svatyně Božího milosrdenství: „Mimo Boží milosrdenství není jiného pramene naděje pro lidi.“ A v předvečer nedělní slavnosti Božího milosrdenství, kterou zavedl do liturgického kalendáře, se Jan Pavel II. vrátil do Otcova domu.
Papež Benedikt XVI. prohlásil, že milosrdenství je jádrem evangelního poselství.
Papež František vydal 11. 4. 2015 dokument („bulu“) Misericordiae Vultus, kterou vyhlásil mimořádný Svatý rok milosrdenství. Bula začíná slovy: „Ježíš Kristus je tváří Otcova milosrdenství. Tajemství křesťanské víry je patrně shrnuto v tomto slovu. Milosrdenství ožilo, stalo se viditelným a dosáhlo svého vrcholu v Ježíši Nazaretském. „Nekonečně milosrdný“ (Ef 2, 4) Otec poté, co zjevil Mojžíšovi svoje jméno „Boha milosrdného a milostivého, shovívavého, velmi laskavého a věrného“ (Ex 34,6), dával nadále poznávat svoji božskou přirozenost různými způsoby a v mnoha dějinných momentech. V „plnosti času“ (Gal 4,4), když bylo podle Jeho plánu spásy všechno připraveno, poslal svého Syna narozeného z Panny Marie, aby nám zjevil svoji lásku definitivně. Kdo vidí Jeho, ten vidí Otce (srov. Jan 14,9). Ježíš Nazaretský pak svým slovem, svými gesty a celou svojí osobou zjevuje Boží milosrdenství.“
Papežové (aktualizace 29. 3. 2021)