AMZD30.14SNM
Nedávno, než začala pandemie koronaviru, lidé mimo katolickou církev pohlíželi na katolíky jako na ty, kteří musejí v neděli chodit do kostela. V dřívějších dobách se jim katolicismus spojoval i s tím, že katolíci v pátek nejedí maso, postí se během postní doby před Velikonocemi a nerozvádí se.
A vskutku, dobrý katolík byl považován za člověka dbalého přikázání Božího království na zemi. Za Ježíšova života trpělo židovství legalismem, právním formalismem, tedy přísným lpěním na zákoníku s přesně daným jednáním a zachováváním rituálů, a to se považovalo za prostředek ospravedlnění před Bohem. Tvrdí se, že bylo 613 příkazů mojžíšského zákona a nadto mnohé upřednostňované interpretace.
Takové nebezpečí legalismu, svázanosti zákonem, ohrožuje i církev našich dnů, ačkoliv existuje i takový opačný posun mínění, kdy někteří jdou až do takového extrému, že zákony neuznávají zcela. V dnešním evangeliu Pán Ježíš oponuje legalismu tím, že klade všechny zákony a přikázání do jejich vlastního rámce: do lásky. Zákony a přikázání mají oprávněný důvod své existence jen tehdy, pokud objasňují a berou v ohled největší přikázání lásky k Bohu a k bližnímu. Křesťané by pak neměli považovat život dbalý zákonů a přikázání bez lásky za prostředek pro získání věčné spásy. Láska pak dělá zachovávání zákonů a přikázání slučitelným s lidskou důstojností.
První čtení z 2. knihy Mojžíšovy (Exodus) upřesňuje Ježíšův výrok evangelia, že celý zákon spočívá na lásce k Bohu a bližnímu. Láska k Bohu a k bližnímu by neměla být abstraktní, mlhavá, postrádající konkrétní vyjádření. Asketismus a nejasné výroky o lásce nepřinesou mnoho dobra ani chudým, ani cizincům, ani vdovám či sirotkům. Křesťané, kteří se rádi izolují ve svých kostelích a mají potěšení z výlučnosti své komunity, musí dávat pozor na to, jak jejich láska proniká či naplňuje přikázání.
Ježíšův výrok evangelia o přikázání lásky je ve skutečnosti kombinací slov z 5. knihy Mojžíšovy (Deutoronomium) 6, 5 (láska k Bohu) a z 3. knihy Mojžíšovy (Leviticus) 19, 18 (láska k bližnímu). Nové je Ježíšovo vzájemné propojení těchto dvou přikázání, konkrétně to, že jedno přikázání nelze myslet bez druhého. Láska k Bohu bez lásky k bližnímu zůstane sterilním výplodem mysli a láska k bližnímu bez lásky k Bohu skončí v neurčitém, mlhavém humanismu, který obvykle nemá dlouhého trvání, zvláště tehdy, když musí čelit obtížím a zklamáním. V křesťanství musí proto vertikální rozměr života (Bůh) spolu dobře ladit s rozměrem horizontálním (člověk).
Milí farníci, tolik k uvedení do Božího slova dnešní neděle. Není to však přímá odpověď na palčivé otázky, které Vás v této době sžírají (možná až do morku kostí) v souvislosti s pandemií. Na takové otázky se bojím dát přímou odpověď, nechci být totiž špatným prorokem, za proroka se necítím být povolán, proto se nesnažím nelehkou situaci, kterou všichni prožíváme, nějak násilně teologizovat a po svém interpretovat. Spíše mlčím, po vzoru moudrých filosofů, mezi něž se též nepočítám.
Kromě lidských přirozených možností a schopností, máme také mocnou zbraň a ochranu – modlitbu, a to nejen k Panně Marii. (Každý den se můžeme večer v 8:00 hodin připojit k modlitbě růžence za ukončení pandemie.)
Ať Vás i celé Vaše rodiny ochraňuje náš Pán a ať Vám žehná.
TK a Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 8. 3. 2021)