Podle Russela je filosofie souhrn všeho, o čem se ještě nedá pojednat vědecky. Je pravdou, že u Aristotela byla věda a filosofie totéž, později se od filosofie jednotlivé vědy oddělily (formální logika se dnes učí na matematických fakultách, filosofie prý nemá svůj předmět jako matematika).
Proti tomu můžeme namítnout, že filosofie a filosofických otázek je dnes spíše více než u starých Řeků. Kdykoliv se věda od filosofie oddělila, vznikla k tomu paralelní filosofická disciplína (k formální logice vznikla filosofie logiky). Filosofie je víc než sběrna nezralých otázek. Aristoteles: Buď člověk filosofovat má, nebo nikoli; nemáme-li však filosofovat, pak jenom ve jménu nějaké filosofie. Můžeme se pak ptát, ve jménu jaké filosofie se fakt filosofie popírá?
Filosofie prý vůbec není vědou, zkoumá to, co je nadrozumové, nepochopitelné, co je nad možnosti rozvažování, anebo alespoň leží na jeho pomezí. Její doména je mimo racionálno. Filosofovat pak neznamená zkoumat rozumem, nýbrž nějak jinak, více méně nerozumově – existencialisté (Karl Jaspers), není pak rozdílu mezi filosofií a básněním, popř. hudbou, romány.
Ve prospěch tohoto názoru lze uvést, že v mezních otázkách (a to jsou ty filosofické), musí člověk zapojit i srdce, vůli, fantazii. Základní filosofické danosti nejsou vůbec dostupné rozvažujícímu rozumu a je tedy nutno postihnout je, pokud možno, prostředky jinými. A všechno, co se týká tohoto rozumu, patří už té či oné vědě.
Proti tomuto názoru se staví ti, kteří jsou věrni výroku Ludwiga Wittgensteina: O čem není možno mluvit (tj. mluvení rozumné, myšlení), o tom se má mlčet. Co tedy nemůžeme uchopit rozvažujícím rozumem, potom to nemůžeme uchopit vůbec. Člověk má dvě možné metody poznání: buď předmět nějakým způsobem přímo spatřit (smyslově či duchovně) a nebo jej vyvodit – obojí je akt rozvažujícího rozumu. Z toho, že něco milujeme, nenávidíme, pak plyne, že se cítíme šťastní či nešťastní, ale jinak vůbec nic. A tak se tito filosofové smějí těm prvním.
Filosof se vždy pokoušel skutečnost vyložit rozumově, pomocí rozumového uvažování (tedy i Bergson, který se bránil používání diskursivního rozumu). Filosofie byla ve své podstatě převážně rozumová, vědecká činnost, nauka a ne básnění. (intuitivní myšlení x diskursivní myšlení, které nedosahuje výsledku či závěru naráz, ale postupným vyjasňováním pojmů).
Filosofie je věda, o čem? O teorii poznání. Ostatní vědy poznávají, filosofie zkoumá samu možnost poznání. O hodnotách. Každá jiná věda se zabývá tím, co je. Filosofie naproti tomu zkoumá, co býti má. O člověku. Ve skutečnosti se všechno nějakým způsobem k člověku vztahuje. Toho si nevšímají ani vědy přírodní, ani vědy duchovní. O jazyku. Wittgenstein: „Neexistují žádné filosofické věty, jen objasňování vět.“. Filosofie zkoumá jazyk ostatních věd z hlediska jejich struktury.
Navzájem se filosofové různých směrů urážejí: Logičtí pozitivisté: Metafyzik produkuje zvuky, ale vůbec nic neříká. Pro kantovce jsou metafyzici všichni, kdo jsou jiného názoru než Kant, který to všechno už překonal. A existenciální filosofové pohrdají všemi.
Zdá se rozumné říci, že filosof se má zabývat poznáním, hodnotami, člověkem a jeho jazykem. Ale nikdo nedokázal, že neexistují jiné předměty filosofie – např. problém zákona. Matematický zákon však není ani hodnota – není to totiž něco, co býti má, nýbrž něco, co jest: tedy vůbec nepatří do teorie hodnot.
Filosofie je universální věda, její oblast není omezena na něco vymezeného, určitého. Filosofie se zabývá i předměty, kterými se zabývají jiné vědy, filosofie se však od nich liší jak metodou (filosof se nezdráhá použít jakoukoliv z metod poznání, i intuitivní vhled), tak hlediskem, stanoviskem – uvažuje-li o nějakém předmětu, dívá se na něj vždy a výlučně takříkajíc z mezního stanoviska, je to věda fundamentální, radikální. Jiné vědy poznávají, filosofie se ptá, co je poznání, jiné vědy stanovují zákony, filosofie se ptá, co je zákon. Mluvíme o smyslu a účelnosti, filosof se ptá, co to je.
Je nesnadné říci, kde je vlastní hranice mezi určitou speciální vědou a filosofií (problém matematiky). U ontologie je to jasné, ta se zabývá nejobecnějšími předměty – věc, existence, vlastnost, vztah … Ontologii pak při bádání v jiných oblastech již předpokládáme. Filosofie je věda velmi obtížná, protože se téměř všechno neustále zpochybňuje. Sv. Tomáš Akvinský: Základní otázky filosofie jsou s to vyřešit jen málokteří lidé, a to teprve po dlouhém čase, a ne vždy bez příměsi omylů. Závěrem: Filosofie je věda, která se rozumově zabývá vším a to pod vlastním hlediskem.
Bocheński, J. M. (aktualizace 14. 1. 2021)