Články (filosofie, teologie, věda) a promluvy
Dnešní slavnost nám připomíná všechny svaté, nejen ty, kteří jsou církví oficiálně kanonizováni a mají své pevné místo v kalendáři svatých. K pousmání: liturgický kalendář má svoji hierarchii. Od slavností, které jsou zařazeny nejvýše, přes svátky a závazné památky až k památkám nezávazným.
Pokračovat ve čtení „Všech svatých“Prorok Jeremiáš působil v Jeruzalémě kolem roku 587/6, kdy bylo město dobyto a zničeno babylónským vojskem, a to včetně chrámu. Vyzýval krále a lid k obrácení a k návratu k Bohu, povzbuzoval je k důvěře v Hospodina, nikoli k důvěře v člověka.
Pokračovat ve čtení „Jeremiáš. Poslání proroka“V dnešním druhém čtení z Listu Židům jsme slyšeli, že „každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. (Velekněz) musí podávat oběti za hřích jak sám za sebe, tak za ostatní lidi. (Ježíš je) kněz navěky, podle řádu Melchizedechova.“
Pokračovat ve čtení „Kněžský úřad Krista. Kristus Velekněz“Nedávno, než začala pandemie koronaviru, lidé mimo katolickou církev pohlíželi na katolíky jako na ty, kteří musejí v neděli chodit do kostela. V dřívějších dobách se jim katolicismus spojoval i s tím, že katolíci v pátek nejedí maso, postí se během postní doby před Velikonocemi a nerozvádí se.
Pokračovat ve čtení „Legalismus. Láska naplněním zákona“Němečtí intelektuálové byli v roce 1789 po francouzské revoluci vtaženi do politických otázek a Kant nebyl výjimkou. Klíčové prvky jeho politické filosofie byly zveřejněny v esejích jako „Teorie a praxe“ (1793) a „Věčný mír“ (1795) před jejich formálním výkladem v díle Metafyzika mravů (1797).
Pokračovat ve čtení „14. Závěrečná dekáda Kantova veřejného a soukromé života“Kantova kritika teleologického soudu ve druhé polovině Kritiky soudnosti má dokonce komplikovanější rozvrh než jeho estetická teorie. Práce vychází jak z biologie osmnáctého století – která započala debatu trvající až do dvacátého století o tom, zda lze organismy chápat na základě pouze mechanických pravidel –
Pokračovat ve čtení „13. Plán a autonomie“Pod názvem „reflektivní soud“, který je definovaný jako takové použití soudu, kterým se pokoušíme objevit spíše neznámé univerzálie pro dané či existující jednotlivosti než pro tyto jednotlivosti použít (již) existující univerzálie (5: 179-80), má Kritika soudnosti co do činění se třemi zjevně zcela odlišnými předměty:
Pokračovat ve čtení „12. Vkus a autonomie“Poté, co jsme uvažovali o některých praktických dopadech Kantovy představy autonomie, tak se nyní obrátíme k jejím metafyzickým důsledkům. Kant se pokouší ve III. oddílu Základů dokázat, že kategorický imperativ, který byl vyvozen ve II. oddílu z analýzy pojmu svobodných a rozumových bytostí, nás obecně opravdu zavazuje k tomu, abychom dokázali, že jsme skutečně svobodné a rozumové bytosti.
Pokračovat ve čtení „11. Svoboda vůle a nejvyšší dobro“Kantovo pravidlo morálky v Základech dává vzniknout čtyřdílnému roztřídění povinností, které plyne z křížení dvou rozdělení, a to: rozdělení mezi povinnostmi k sobě samému a k druhým, a rozdělení mezi povinnostmi dokonalými a nedokonalými.
Pokračovat ve čtení „10. Povinnosti práva a povinnosti ctnosti“Kant ve své teoretické filosofii tvrdil, že si můžeme být jisti pravidly, které vznikají kombinací forem našeho smyslového vnímání a rozvažování, jako výsledků naší vlastní intelektuální autonomie;
Pokračovat ve čtení „9. Hodnota autonomie a základů etiky“