Ontologie je obecná nauka o jsoucnu, mnozí ji pokládají za ústřední. Základním pravidlem filosofické metody je převádět abstraktní pojmy, pokud možno, na konkrétní (namísto pravda, používat slovo pravdivý někdo, pravdivé něco).
Bocheński: je lépe nemluvit o bytí (das Sein), nýbrž o jsoucnu, to, co jest (das Seiende). Všechno totiž, co nějakým způsobem je, trvá, existuje, označujeme jako jsoucno (i možnost, že se budeš zítra smát). Kromě jsoucen není nic (problém nic). Bytí je abstrakce od jsoucího (jako zuřivost od zuřícího člověka či zuřícího zvířete).
Někteří filosofové (noetičtí idealisté a pozitivisté) popírají, že vůbec nějaká ontologie existuje a že by její problémy mohly mít nějaký smysl. Noetický idealismus: žádná nauka o jsoucnu není možná. Podle něho je všechno, co se může říci o jsoucnech, již vysloveno v jednotlivých vědách – pro filosofa zbývá jen úkol vysvětlit, jak se dospívá k poznání v těchto vědách – jsoucno je prý nutno převést na myšlení. Pozitivisté: pes je zvíře – smysluplná vědecká výpověď. Pes je substance – nevypovídám o skutečnosti vůbec nic. Nemluvím o psovi, ale o slovu pes. Proti nim: Proč by bylo možné zobecňovat pojmy jen po určitou mez (zvíře)? Proč tento skok do sféry jazyka? Každá reálná věda může být prostředky dnešní matematické sémantiky transformovaná v jazykovědu; místo toho, abychom mluvili o obratlovcích, můžeme mluvit o použití slova „obratlovec“.
Další otázku je, zda je vůbec možno něco říci o jsoucnu obecně, kromě triviálního „jsoucno je jsoucí“ anebo „co je, je“. Odpovíme na ni pak samotným zabýváním se ontologií. Ontologové: žádná jednotlivá věda se otázkami možnosti, kategorií atd. nezabývá. A myšlení, na něž chceme jsoucno převádět, právě jest, tedy je jsoucnem. Celá ta práce má vůbec nějaký smysl, jen pokud přijmeme dva druhy jsoucího (reálné a ideální) a potom budeme zkoumat jejich vzájemný vztah. Je to pak primitivní a naivní ontologie.
Jedna z ontologických otázek zní: Co je to nic? Kromě jsoucna neexistuje už nic. Nic se jakýmsi způsobem vyskytuje, je či existuje. Něco není, je nic (Sartre). Nic je předmět, protože o něm hovořím. Tedy je. A přece to není nic, tedy není. Existencialisté – nic existuje. Ostatní – nic je pouze myšleno, ale vůbec není. Bocheński: rozlišovat mezi reálným a ideálním jsoucnem. Pojem „nic“ je ideální jsoucno – a obraz čehosi zvláštního, totiž nedostatku reálného jsoucna. Tím si vysvětlíme, že o něm vůbec můžeme mluvit. Nedostatek může být něčím reálným. To, že například můj přítel Béďa není v této kavárně, je přese všechno něco reálného. Není to pouze něco v mém myšlení, nýbrž je tomu tak v kavárně. Otázka nedostatku je však velice podivná a těžká otázka – problém konečnosti jsoucna. Nejsoucno je nakonec nutné přijmout, ale ne tak, že říkáme je nic (Sartre).
Možnost je jen něco mnou myšleného, ve skutečnosti existují jen věci, které již jsou. Možnost není vůbec závislá na tom, co si o tom někdo myslí. Rozlišovat v samotné realitě mezi reálně skutečným – tedy tím, co tak říkajíc plně je – a reálně možným – tj. tím, co se může stát.
- Skutečné a možné je v podstatě totéž (Sartre a jiní).
- Skutečné a možné je nutno přísně rozlišovat (Aristoteles a jeho škola).
Dalším ontologickým problémem je otázka tzv. kategorií. Je s nimi však problém, např. to, co o věci víme, to jsou její vlastnosti, když je odložíme stranou, už nic nezbývá, žádná substance. V reálnu musíme rozlišovat tři různé druhy jsoucna, které v našem myšlení předpokládáme, a to vše bez závislosti na skutečnosti a možnosti, na stupních skutečnosti – hmotné, duchovní:
- Substance (hory, lidé).
- Vlastnosti (vysoké, hloupí).
- Vztahy či relace (vztah většího k menšímu, otce k synovi).
Leibniz vytvořil systém, v němž mezi věcmi neexistují žádné reálné vztahy (jen samostatné monády). V hegelovském systému jsou naopak jen vztahy – věci jsou podle něho jen svazky vztahů a vlastnosti jsou, dalo by se říci, jejich sedimenty. (A co substance, ta není vůbec?) Jiní filosofové spolu s Aristotelem uznávají všechny tři základní kategorie. Z různého pojímání kategorií (důležité je určit, jakou nauku o kategoriích jsme přijali) pak vyplývají zcela rozdílné pojmy Boha.
Ontologický problém esence (bytostného určení) a problém vnitřních vztahů. Je možné ve jsoucnu odkrýt nějakou fundamentální strukturu, která toto jsoucno konstituuje, a ze které vyplývají další vlastnosti? Jinými slovy, existují například bytostné znaky člověka? Zdá se, že ano, neboť pro člověka je například podstatné, že má určitou dávku rozumu, ale nepodstatné, že je třeba Francouz. V tom jsou zajedno všichni. Mnozí filosofové však tvrdí, že esence sama je závislá na subjektivním stanovisku a nemá vůbec svůj základ v realitě. Jiní přijímají reálné esence.
- Podle Hegela jsou totiž všechny vztahy nějaké věci pro tuto věc „niterné“, a to v tom smyslu že bez nich nemůže věc existovat. Tím, čím je, stává se určitá věc svými vztahy; ty konstituují její bytostné určení. Jsou to všechno nutné, vnitřní relace.
- Jiní filosofové soudí, že sice existují takové bytostně nutné vztahy – například smyslový orgán je konstituován svým vztahem k objektu, třeba sluch vztahem ke zvukům, avšak existují i nepodstatné, nekonstituující relace. Podle těchto filosofů je pro člověka nepodstatné, sedí-li nebo stojí – stále zůstává člověkem. Nejprve je člověk člověkem a teprve potom se dostává do takových různých vztahů. (Nejprve je jsoucno s vlastnostmi i vztahy, pak přistupují vztahy další.) Také tento problém má veliký význam pro mnohé oblasti.
Stupně jsoucna např. v řadě: hmota – život – duch:
- Rozdíl podstatný (Aristoteles a Hegel).
- Komplexnější struktury jediné základní vrstvy (naivní materialismus, radikální spiritualismu).
A další otázky: Jaký je vztah mezi existencí – tj. tím, že nějaké jsoucno je, vyskytuje se, a esencí – tj. tím, čím toto jsoucno je? Máme si myslet ideálno jako obraz reálného světa (Aristoteles), anebo naopak reálno jako napodobení ideálního jsoucna (Platón)? Jak je to s nutností a nahodilostí v realitě? Je například všechno determinováno tak, že to v žádném případě nemůže být jinak? (I nahodilost má své zákony – břehy.)
Bocheński, J. M. (aktualizace 14. 1. 2021)