BMZD13.13GWK2021B3
Existuje fyzikální zákon, který jste v přírodě možná už sami pozorovali: Všechny látky usilují o rovnováhu. Když dám do mísy s teplou vodou led, led se ohřeje, roztaje a zároveň se voda ochladí.
Pokud podržím přesýpací hodiny vodorovně, přesype se z jedné strany na druhou právě tolik písku, až je na obou stranách stejné množství.
Vše usiluje o rovnováhu – to odpovídá i dnešnímu evangeliu, které se vlastně skládá ze dvou příběhů spojených do jednoho. Evangelista Marek z něj vytvořil skutečné umělecké dílo. Za prvé je to rámec příběhu: Ježíš je se svými učedníky na cestě, lidé jdou stále za ním, tlačí se kolem něj. Vytváří se tak velmi tíživá atmosféra, plná pohybu. A pak se najednou scéna zastaví: Dojde k něčemu novému, co tuto scénu přeruší. Jairus, představený synagogy, vyhledá Ježíše a spolu s ním se začíná první ze dvou vyprávění. Jairus padne Ježíšovi k nohám a prosí ho, aby uzdravil jeho dceru. Jairova dcera umírá a Jairus věří, že Ježíš jí může pomoci, že ji může uzdravit. Ježíš jde s Jairem do jeho domu. Opět se kolem Ježíše shlukují lidé, následují ho a doprovázejí.
Síla pro bezmocné
Ale pak se zase něco stane: Dozvídáme se o ženě, která dvanáct let trpí krvácením – a právě s ní začíná druhý příběh, aniž by byl první dokončen. Slyšíme příběh trpící ženy: dvanáct let chodí od lékaře k lékaři, nikdo jí nedokáže pomoci a stojí ji to celé její jmění. Den ze dne je to s ní horší. Pak se doslechne o Ježíši a o tom, co se o něm říká, a vloží do něj veškerou naději. Ježíš je pro ni poslední nadějí. Věří, že on také jí může pomoci. Její silná víra zaznívá jako vnitřní monolog: „Když se jen dotknu jeho šatů, budu uzdravena.“ A v tom se to stane – celá scéna se opět zastaví: Nemocná žena se v davu protlačí zezadu k Ježíšovi velmi blízko, takže ji Ježíš ani nezpozoruje, a dotkne se jeho šatů. Ve stejnou chvíli jí krvácení ustává a Ježíš pocítí, jak z něj vyšla zázračná moc. Nastává rovnováha. Žena – bezmocná a bezvládná, kvůli dlouhému utrpení a životnímu strádání, které jí způsoboval krvotok – přijímá moc, která vyšla z Ježíše. Děje se to jakoby samo od sebe – jen díky víře ženy na jedné straně a plnosti Ježíšovy moci na straně druhé. Žena je uzdravena. Ježíš ztrácí část své moci a zpočátku neví proč. Ježíš ještě nezjevil, že je Mesiášem. Evangelista to prozatím tají. Ježíš žije plně jako člověk mezi lidmi – jistě zvláštní člověk, ale přece jen člověk. Ptá se, kdo se dotkl jeho šatů. Učedníci považují tuto otázku za nepřiměřenou vzhledem ke tomu, co se kolem něj děje, vzhledem k množství lidí, kteří se na něj tlačí. Ježíš však tuto otázku myslí vážně, protože jako by vycítil, že se ho někdo dotkl, a to nikoli náhodou v davu, ale záměrně. V tom doteku pocítil víru.
Milosrdenství jako odpověď na nespravedlnost
Ježíš ve své blízkosti objeví ženu. Ta se třese strachy. Ví, co se stalo. Ona, která byla považována za nečistou, se ho jako zbožná Židovka neměla dotýkat, protože ho tím také učinila nečistým. Kromě toho, jak byla tehdejší společnost přesvědčena, každý, kdo tolik let trpěl, si toto utrpení jistě zasloužil. Podle tehdejší židovské víry spolu úzce souvisí vykonaný přečin a následné utrpení (vina a trest). Žena se bojí Ježíšova pohledu, bojí se, aby ji Ježíš nezpozoroval. Ježíš ji však láskyplně nazývá dcerou, a vyjadřuje tím, že mu patří. Přiznává se k ní, přijímá její víru. Tímto výkladem události na veřejnosti dochází k nastolení další rovnováhy: tam, kde na jedné straně panuje nespravedlnost nemilosrdné společnosti, která stěžuje fyzické utrpení ženy, je na druhé straně Ježíšovo milosrdenství, které ženu pozvedá, dává jí novou sílu a nové postavení v životě i ve společnosti.
Život jako odpověď na smrt
Po tomto vyprávění následuje o uzdravení ženy z krvotoku pokračuje první příběh. Nakonec se dozvíme, co se stane s Jairem a jeho dcerou. Tento první příběh má však něco společného s příběhem, který je do něho vsazen, a je škoda, že často slyšíme jen zkrácenou verzi evangelia, v níž je vyprávěn pouze jeden příběh – o uzdravení Jairovy dcery
Za Ježíšem přicházejí lidé z domu představeného synagogy. Ježíš přišel pozdě. Jairova dcera již zemřela. Ježíš se tím však nenechá odradit a uklidňuje je. Dítě pravděpodobně pouze spí. Jde do domu. „Talita kum!“ osloví ji: „Děvče, pravím Ti, vstaň!“ A dívka vstane, jako by jen spala. I zde nastává rovnováha: kdo je plný života, oživuje mrtvé. Přesto stále ještě nikdo nesmí vědět, kdo Ježíš skutečně je. Ještě nenastal čas, aby lidé v Ježíši rozpoznali Mesiáše. Evangelista Marek však poukazuje na jasnou stopu: jak následuje v kaskádě jedna událost za druhou, tak následuje jeden Ježíšův zázrak za druhým. Ježíšovo milosrdenství a Boží moc se přímo derou k lidem.
Jeho vůlí a záměrem je vytvořit rovnováhu. Aby uzdravil nemocný svět, aby dal svou sílu bezmocným, aby dal život zemřelým. A my se můžeme nechat obdarovat jeho životem a mocí.
Rieth, S., translated by Káňa, T. (aktualizace 27. 6. 2021)