Immanuel Kant ve svém díle Kritika čistého rozumu (1781) ukazuje, jak pokusy použít rozum ke stanovení metafyzických „pravd“ vedou vždy k nemožným rozporům. Pak názorně ukazuje, jak nabýváme poznání světa. Lidská mysl je aktivním, ne pasivním, příjemcem informací. Když pozorujeme svět, „utváříme“ ho tak, abychom mu dali smysl.
Některé z pojmů, které používáme pro naše současné zkušenosti vskutku pocházejí z našich pojmů minulých, ale ty nejdůležitější pojmy zkušenost předcházejí. Ty jsou a priori – před našimi zkušenostmi. Hume prohlašoval, že pojmový aparát postupně vytváříme z našich zkušeností. Kant namítá, že dokud nemáme nějaký druh mentálního pojmového aparátu, se kterým bychom začali, do té doby vůbec žádné zkušenosti nejsou možné. Tak Kant zastupuje jistý typ sofistikovaného idealisty. „Myšlenky bez obsahu [smyslových názorů] jsou prázdné, intuice [smyslové názory] bez pojmů jsou slepé.“
Mysl uspořádává a systematizuje to, co zakoušíme, svými vlastními naprogramovanými „intuicemi“ [apriorní formy smyslového vnímání prostor a čas] a „kategoriemi“, které dávají smysl všem informacím (datům), jež do nás skrze smysly neustále vstupují.
Kul-Want, Ch., translated by Káňa, T. (aktualizace 5. 3. 2021)