ADVT04.14H2D165.166
Knihy Nového Zákona vypráví a svědčí o události spásy v Ježíši Kristu a vysvětlují ji v souvislosti s porozuměním židovské tradici víry. Podobně je tomu při snaze o pojmenování a vyjasnění jednotlivých mariánských témat, tedy všeho toho, co Bůh učinil pro Marii a skrze ni.
Zajímavé je porovnání Izaiášových slov: Hle Panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Immanuel (to je Bůh s námi; Iz 7,10-14). s Matoušovým textem: Hle Panna počne a porodí Syna a dá mu jméno Immanuel, to znamená Bůh s námi (Mt 1,18-24).
Zejména evangelista Matouš se zpětně chopil starozákonního schématu: zaslíbení – naplnění, a na jeho základě podal svůj teologický výklad. Podle Mt l,22n se Ježíšovým narozením naplnilo vidění proroka Izaiáše. Ten zvěstoval narození dítěte, kterému bude dáno jméno „Immanuel“ (Bůh je s námi; Iz 7,14). V Septuagintě (což je řecký překlad Starého Zákona) nalezneme v Izaiášově textu hebrejské slovo „alma“ (mladá žena) přeložené řeckým slovem „parthenos“ (panna). Na toto porozumění zjevně navázal Matouš při svém popisu zvěstování Marii archandělem Gabrielem, aby tak vyjádřil výjimečný původ vtěleného Božího Syna. U Izaiáše se narození Immanuele chápe jako Bohem naplněná událost spásy s ohledem na celkovou souvislost biblického textu. Ještě dříve, než toto dítě dosáhne věku rozlišování, budou králové, kterých se Izrael tak velmi bojí, zbaveni moci (srov. Iz 7,16).
Také Lukášova scéna o zvěstování početí a o narození Božího Syna je srozumitelná ve svém zamýšleném smyslu jen na základě znalosti starozákonního pozadí: V andělském pozdravu Marii znovu zaznívají slova ze Sof 3,14-17. U Sofoniáše je to „Dcera Siónská“, která se raduje a nemá se bát, protože Pán je v jejím středu (Pán je s ní). Proto Lukáš typologickým způsobem myšlení chápe už v Marii symbol Izraele; Maria stojí zástupně za celý lid, ze kterého vzejde Zachránce (srov. také Zach 9,9; Jl 2,21-27). Podle Lk 1,35 anděl oznámil Marii: „Moc Nejvyššího tě zastíní“. Tento způsob vyjádření vyvolal u lidí, kteří byli důvěrně obeznámeni se židovskou tradicí, představu zastínění oblakem při putování jejich národa pouští, onen starozákonní obraz tajemné přítomnosti Boží (srov. Ex 40,34n; 1 Král 8,1-13). Lukáš také navázal na židovskou tradici, aby sdělil svůj teologický záměr, který u něho (silněji než u Matouše) ukazuje mariologickým směrem: Marii si Bůh vyvolil, aby se stala místem Boží přítomnosti, Božího přebývání.
Ježíšův rodokmen u Matouše (Mt 1,1-16) řadí Marii do linie postav starozákonních matek, které Bůh použil při naplňování svého plánu spásy. Zejména teologové doby otců vytvořili myšlenkově typologické souvislosti mezi vyprávěními Starého Zákona, ve kterých se propojuje Boží jednání v dějinách spásy s narozením nějakého dítěte s tím, co se událo u Marie a skrze ni. Maria byla Bohem vyvolena tak jako Sára (Gn 18), Rebeka (Gn 27), Debora (Sd 40), Rút, Ester a Judit, aby byla hojným požehnáním pro svůj lid. Literárně lze takový ohled rozeznat především v textu Magnificat (Lk 1,46-55), který věrně opakuje chvalozpěv Anny, starozákonní ženy, která byla nejprve neplodná, avšak Bůh její prosby vyslyšel a stala se matkou proroka Samuela (1 Sam 2,10).
Vycházeje z jedné adekvátní exegeze církevních otců se v liturgické a v ikonografické církevní tradici udržel marilologický výklad textu Gn 1,15, tzv. protoevangelia, ke kterému se často vztahuje také vidění tradované podle Zjev 12: Maria bývá zobrazována jako žena, která drtí hlavu hada a vítězí nad drakem. Jako „nová Eva“, svatá, se staví proti „první Evě“, hříšnici. Textu bližší, pravděpodobnější a přijaté také tradicí učitelského úřadu (srov. DH 2801.3901) je christologické chápání protoevangelia, protože je to potomstvo ženy (sám Ježíš Kristus), které podle Gn 1,15 vyřeší konflikt s hadem.
Již novozákonní texty měly snahu propojit výpovědi o Marii do celkové teologické souvislosti, která by zahrnovala také židovské starozákonní svědectví. Předmětem zájmu není historická osoba Marie z Nazareta, ale Boží jednání v dějinách spásy, a obzvláště také Boží působení na Marii a skrze ni, ona zůstává člověkem, byť se těší mariologickým výsadám.
Müller A., Sattler D., translated by Káňa, T. (aktualizace 11. 7. 2021)