CMZD28.14TKK
Začněme opakováním. O čem jsem kázal na hody před rokem ? O tradici, která je ve Spytinově živá – hody s právem a k tomu plno krojovaných lidiček. Je to něco víc a lépe než jen kroje v muzeu na dřevěné figuríně nebo kroje na malé voskové či plastikové panence či panákovi.
Také jsem kázal o Adamovi, o šohajovi, o děvčici, o krojovaném svatém, a přitom jsem pobíhal po kostele s mikrofonem.
Letos jsem měl opravdovou radost, když jsem se v náboženství otázal dětí, jak se připravují na hody. Téměř všechny mi s radostí sdělily, že jim rodiče či prarodiče chystají kroje, a že v krojích půjdou na hodovou mši svatou – je to svědectví víry spojené s krásnou tradicí krojů. A tradice víry musí být živá též, musí mít náplň, „šťávu“, Ducha svatého. Nemůže to být zkostnatělý automatismus, že musíme stůj, co stůj zachovat náboženské tradice, protože se tak dělo a děje v naší dědině či rodině od nepaměti.
Dnešní první čtení a evangelium mají velmi podobné téma – dobročinnost divotvůrce a vděčnost uzdraveného. Ve starozákonním čtení je to cizinec Náman ze Sýrie, který byl uzdraven od malomocenství poté, co se na radu či příkaz proroka Elizea sedmkrát ponořil do řeky Jordánu. Uznal pak, že není jiného Boha, a že pravého Boha uctívají pouze Izraelité. A svoji vděčnost za velký dar uzdravení chtěl vyjádřit svým velikým hmotným darem. V evangeliu Ježíš uzdravil deset malomocných a přikázal jim, aby se šli podle zákona ukázat kněžím. Ježíšova velkorysost, jeho božské dobrodiní bylo však odměněno velkým vděkem jen jednoho z uzdravených, opět cizince, malomocného ze Samařska. Ježíš pochválil jeho víru. Nemáme hledět na to, kdo je cizinec a kdo je našinec, ať poměřujeme cokoli, třeba naši tradici, ale máme vidět to mnohé dobrodiní kolem sebe, kdo co dobrého učinil nebo koná.
A máme se naučit vděčnosti, neponechat dobročinnost, dobrodiní bez odpovědi naší vděčnosti. Vypráví o tom příběh o ztělesněných lidských ctnostech, které byly pozvány k nebeské hostině. Všechny se dobře bavily, jen dvě byly na konci stolu a nenacházely vzájemných slov. Neměly si co říci. Byla to právě dobročinnost a vděčnost, které se za života na zemi navzájem nepoznaly, protože lidé k dobro kolem sebe byli (a jsou) nevšímaví, lhostejní a nevděční. Něco jako těch devět malomocných dnešního evangelia, které Ježíš uzdravil. Začněme se školou vděčnosti právě dnes, učme se v životě děkovat i za malé věci.
TK (aktualizace 13. 5. 2021)