CMZD03.14TKK
Začátek Evangelia podle Lukáše je adresován Theofilovi, konkrétní osobě, anebo všem těm, kteří mají v Bohu zalíbení, jak lze překládat toto jméno Theofil. Svatý Lukáš píše mimo jiné proto, aby byla dosvědčena spolehlivost nauky o Ježíši Kristu.
Čtvrtá kapitola jeho evangelia nám předkládá obraz Ježíše, který v synagoze předčítal z Písma a přečtenou perikopu z proroka Izaiáše interpretoval, podal její výklad. Vztáhl ji na sebe – on je ten, nad kterým je Duch Páně, on je ten Pomazaný – tedy Mesiáš, on byl poslán, aby přinesl chudým radostnou zvěst, aby ohlásil zajatým propuštění, aby slepým navrátil zrak, aby propustil zdeptané na svobodu, aby vyhlásil milostivé léto Páně. Tedy právě v den, kdy Ježíš předčítal tuto perikopu proroka Izaiáše, se Písmo naplnilo.
První čtení dnešní neděle jsme si poslechli z Knihy Nehemiášovy. Izraelité se vrátili z babylonského vyhnanství, kde nemohli plně prožívat své kultické (náboženské) potřeby – nebyl chrám, nebyly oběti, nebyla svoboda ke shromažďování a k předčítání Zákona. Ezdráš přinesl nalezenou knihu Zákona a předčítalo se z ní na prostranství před Vodní bránou od svítání do poledne před muži i ženami a přede všemi, kdo byli schopni rozumět. A všichni poslouchali s napětím. Při předčítání Ezdráš, znalec Písma, stál na dřevěném výstupku. Otevřel knihu, všechen lid povstal – jako by jim libě zavanula autorita Božího slova, vyjádřili tak úctu k hlasu nebes. Ezdráš velebil Hospodina a lid se zdviženýma rukama volal amen, ať se stane, tak jest! A klaněli se Hospodinu až k zemi. Četlo se v knize Božího zákona, překládali ho, vykládali ho, a tak pochopili, co se četlo. Tento den byl pak zasvěcen Hospodinu (první den sedmého měsíce), „Nebuďte smutní, neplačte – Ezdráš těmito slovy nabádal k oslavě – nebuďte smutní, neboť radost z Hospodina je Vaše síla!“
Na závěr si poslechněme příběh, který napsal kolega, starokatolický kněz. Přenesme se v naší fantazii do pozdního léta, do prostředí prosté krajiny:
Malý rybníček ospale odpočíval v poledním vedru. Na leknínovém listu sedí žába a sleduje dlouhonohou vodoměrku, která si bezstarostně klouže po vodě v její bezprostřední blízkosti. O kousek dál potápník sleduje krásnou potápnici, ale bojí se ji oslovit. Nedaleko spadne malá muška do vody a zajisté se utopí, neboť si nemůže ve vodě osušit křídla. Na břehu rybníčka usychá malá květina. Nad rybníček se pak naklání větev trnky, na níž zrovna uzrál krásný plný plod.
Plod plané trnky náhle dopadl do vody a po hladině proběhla vlnka. Následuje druhá, třetí… Tyto vlnky zachránily život vodoměrce, kterou odnesly z dosahu hladové žáby, potápník vrazil do potápnice, až se do sebe zamilovali, voda šplíchla na břeh a pokropila usychající kytičku a muška se díky vlnce dostala na stéblo trávy, mohla pak osušit svá křídla a vzlétnout. Kolik životů tak zachránila jedna malá planá trpká trnka.
A tak se to má, sestry a bratři, i se slovem Božím. Stačí málo, zasáhne člověka na pravém místě a v životě toho člověka pak nastanou velké změny.
TK (aktualizace 29. 3. 2021)