BMZD27.14TKK
Minulou neděli jsme se shodli na tom, že nelze považovat za správné doslovné dodržování Ježíšova příkazu – svádí-li tě ruka, noha, tak je usekni, svádí-li tě oko, tak je vyloupni. Přesto jsme nechtěli umenšit závažnost svádění, tedy pokušení a následného hříchu, kvůli důsledkům, které z toho plynou.
Není dobré, že je člověk sám, uvažuje Bůh Stvořitel. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil. Z hlíny pak uhnětl všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo – žádný z těchto pomocníků se k člověku nehodil. Na ženu však Adam zvolal: To je konečně kost z mých kostí. (Odtud zřejmě pochází hláška – to je kost!)
Řečnická otázka – jak vysvětlovat stvoření Adama a Evy? Zde se církev po staletí držela doslovného výkladu Bible a až docela nedávno, v půli dvacátého století, se názor naší církve od fundamentalistického přístupu odklonil. Přesto v katechezi, zvláště dětí, se předkládá tato jasná představa o stvoření prvních lidí Adama a Evy. A z vědeckého hlediska ani tato starobylá teologická hypotéza, pořád ještě nebyla vyvrácena, ba naopak genealogie průzkumem DNA k něčemu takovému pořád může dospět, že všichni máme společnou pra-pramatku (ne tatramatku – to bývala pračka). Není tedy jasné, zda jen dva lidé na počátku lidstva a církev si už dlouho nenárokuje ani přímý Boží zásah ve stvoření člověka. Připouští se evoluce, z učení církve však dosud vyplývá, že si církev nárokuje přímý Boží zásah při stvoření lidské duše. Dát to všechno do souladu, není snadné.
Eva stvořená ze žebra Adamova – i taková krajní fundamentalistická představa je u všemohoucího Boha možná, dnes je však vzhledem i k tomu výše řečenému brána jako metafora. Perikopa však svádí k tomu, abychom si ji vysvětlovali jako nadřazenost muže nad ženou, poslušnost ženy vůči svému mužovi. V západní civilizaci máme období emancipace ženy za sebou a můžeme vidět opačný extrém, kyvadélko se v této věci nejednou přehouplo na druhou stranu, a je tu žena, která vládne muži a o všem rozhoduje. Kristovské je, že tu už není rozdílu mezi lidmi, co se týká jejich důstojnosti před Bohem.
V dnešním evangeliu se poukazuje na manželskou nerozlučnost. Tady bych chtěl povzbudit všechny manžele – zůstaňte věrní slovu, které jste dali. Vytrvejte ve zkouškách. Povzbuzujte se navzájem. Buďte jeden druhému oporou. Žijte pravou lásku spojenou s obětí – jeden k druhému, ke svým dětem. Rozluka od stolu a lože – ne rozvod, církevní rozvod neexistuje – je až krajním případem řešení vašich problémů manželského vztahu. Dnešní evangelium ve věci nerozlučitelnosti manželství církev vykládá doslovně, ne jako metaforu. Avšak svůj postoj k rozvedeným a znovu sezdaným církev hlásá jako plný tolerance, povzbuzení a naděje. Věřící by pak slova církve vůči rozvedeným měli uvádět ve skutek (nabídka duchovního svatého přijímání, možnost růstu ve víře modlitbou bez svátostí, od kterých jsou exkomunikováni, vřelé přijetí ve společenství věřících…). Bůh miluje každého člověka, i hříšného, pouze nemůže nikdy schvalovat hřích.
TK (aktualizace 27. 4. 2021)