ADVT01.13VNZ84.85.86.87.88.89.90
První neděli adventní máme spojenou se žehnáním adventních věnců a s počátkem církevního roku. Také však začíná nový cyklus nedělních čtení, který se jednou za tři roky opakuje, a v roce A se budou předčítat úryvky z Matoušova evangelia.
Nahlédněme tedy na toto evangelium očima novozákonního badatele. Matoušovo evangelium má nepochybně promyšlenou stavbu. Mezi badateli však není shoda v názoru, jaký byl přesný evangelistův klíč (sepsání). Matoušovo evangelium má oproti Mk téměř dvojnásobný rozsah. Podle teorie dvou pramenů je tvořeno těmito prameny: Mk + Q (Quelle – jiný literární pramen než nám známá čtyři evangelia) + S (Sondergut – vlastní látka evangelia). Vlastní látka zahrnuje asi 4,5 %. Je patrná nejvíce na začátku (úvodní dvě kapitoly o Ježíšově dětství) a na konci evangelia (zjevení Zmrtvýchvstalého). Materiál Markova evangelia je jednak přeskupen, jednak je pořadí perikop u Mk zachováno, což platí zejména pro druhou část Matoušova evangelia (a to prakticky soustavně od 14,1).
Dále si u Matoušova evangelia povšimneme jeho literárního a teologického charakteru. Jazyk je oproti Mk uhlazenější, méně rozvláčný. (Historický prézens je hodně potlačen.) Některé obraty mají svůj vzor v Septuagintě (je jich méně než u Lk). Mt má určitou oblibu pro příslovce tóte (tehdy,90krát z celkového počtu 160 výskytů v Novém zákoně).
Vyprávění se soustřeďují na podstatné prvky, takže oproti Markovi jsou perikopy stejného obsahu většinou kratší. Evangelista se nepochybně také nechal vést symbolikou čísel. Někde je však evangelistův smysl ohledně počtu sporný.
Christologie Matoušova evangelia nezaostává za Mk. Titul Syn Boží se objevuje navíc nejen ve vlastní látce (např. 11,27), ale i na místech paralelních s Mk. Evangelista Matouš však vidí Ježíše v prvé řadě jako slíbeného a očekávaného Mesiáše.
Úvodní dvě slova evangelia Biblos geneseós, by se dala chápat také jako „kniha dějin (Ježíše Krista)“ a byl by to nadpis celého evangelia, v jehož závěru je výhled „až do konce světa“ (28,20). Pravděpodobnější je však obvyklý překlad „rodokmen“. Toto základní vyznání dokazuje evangelista velmi důrazně vyplněním předpovědí Písma. Zvláštní význam mají v tomto ohledu tzv. reflexní citáty, tj. citáty se zmínkou o jejich vyplnění. Na deseti místech se výslovně připomíná před citátem ze Starého zákona jeho naplnění slovy jako „to všechno se stalo, aby se naplnilo, co bylo řečeno od Pána skrze proroka“ (1,22).
Matoušovo evangelium zdůrazňuje Ježíšovu nauku. Ta je poznat především v Ježíšových velkých řečech. Dalo by se jich rozlišit šest: horské kázání (kap. 5-7), řeč při rozeslání učedníků (kap. 10), podobenství (kap. 13), řád života v církvi (kap. 18), řeč proti zákoníkům a farizejům (kap. 23) a eschatologická řeč (kap. 24-25).
Nemalý význam mají Ježíšovy zázraky, ale také hlavně jeho utrpení (od počátku života). Dovršení všech těchto argumentů představuje Ježíšovo zmrtvýchvstání (kap. 28).
Matoušovo evangelium lze právem označit za evangelium církve. Nejen proto, že v životě církve mělo velké uplatnění, ale už pro svůj obsah. Není bezvýznamné, že z evangelií se jen v tomto evangeliu objevuje slovo „církev“ (ekklésia: 16,18 a 18,17). Ale důležité je, že Petrovo vyznání (16,16) poukazuje na základ církve, k níž patří všichni, kdo se na tento základ postaví a vyznají Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího. Členové církve tvoří nový mesiášský Boží lid, pravý Izrael (srov. např. 21,41: „Vinici pronajme jiným vinařům“, 21,43 [vlastní látka]: „Království Boží vám bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce“).
Mezi centrální teologické pojmy Matoušova evangelia patří Basileia (království“), většinou ve spojení „nebeské království“ (Basileia tón ouranón). Tento termín najdeme v Mt 50krát (z 55 výskytů slova Basileia u Mt). Toto království má na jedné straně přítomný charakter (srov. 12,28), ale na straně druhé představuje hodnotu budoucí (srov. 13,43; 25,34). Nelze je jednoduše ztotožnit s církví, i když někde je vázáno na její pozemskou dimenzi (viz např. 21,43).
V Matoušově evangeliu je patrné zřetelně židovské pozadí, které se objevuje i v textech, které např. u Mk takto nevyznívají. Vzniká tedy dojem, jako by byl text Markova evangelia judaizován. Např. Mt 15,2 není vysvětlen židovský zvyk umývání rukou (oproti Mk 7,3n.), místo Basileia tou Theou (Boží království) je téměř vždy (kromě čtyř míst) Basileia tón ouranón (království nebes), což zahrnuje židovský opis Božího jména.
Matoušovo evangelium je jednoznačně univerzalistické (přesto, že v něm najdeme i zužující výroky upřednostňující vyvolený národ). O univerzalitě evangelia svědčí např. 24,14 („toto evangelium [o] království bude hlásáno po celém světě všem národům, a tehdy přijde konec“) a hlavně 28,19 („jděte a získejte za učedníky všechny národy“). Nutno však konstatovat, že v Mt existuje určité napětí mezi židokřesťanským základem a všeobecným křesťanstvím pro všechny národy. Patří to k charakteristice Matoušova evangelia.
Tichý, L. (aktualizace 17. 5. 2021)