BMZD32.14TKK.CBK.KKC2041.2042.2043
Doznívá nám v uších a naši mysl jistě zaujalo starozákonní čtení z 1. knihy Královské o vdově ze Sarepty, která na radu proroka Eliáše dala to poslední, co měla a Bůh ji štědře odměnil.
A obdobně svědčí Evangelium podle Marka o chudé vdově, která dala do chrámové pokladnice almužnu ze svého nedostatku, všechno, co měla, a Ježíš ji příkladně pochválil. Obě liturgická čtení nás pak mohou vést k úvaze o pateru, moderněji řečeno o pěti církevních přikázáních. Jedno z nich věřící povzbuzuje ke štědrosti vůči dobrému dílu církve, avšak s ohledem na možnosti dárců. Hledáme-li k tématu církevních přikázáních texty, můžeme sáhnout po Kodexu církevního práva, po Katechismu katolické církve, nebo po jiných teologických knihách. Například co se týká historického vývoje, ten je velmi precizně zpracován v Lexikonu pro teologii a církev. Překvapením bude to, že se zdroje v detailech podání liší, ale v zásadě říkají totéž. Pro naši křesťanskou praxi vidím závazné prohlášení České biskupské konference ze dne 4. července 2005 (Znáte někdo aktuálnější verzi?), které níže uvádím a doplňuji vysvětlením. S paterem církevních přikázání mám ve vzpomínkách spojenu zpovědní místnost chornické farnosti, kde na vitráži jednoho křídla dveří je vyobrazen Mojžíš s Božím desaterem a na druhém křídle dveří můžeme vidět jednoho z papežů s „paterem“ církevních přikázání.
Církevní přikázání (podle KKC)
Církevní přikázání zapadají do kontextu mravního života, který navazuje na liturgický život a z něho se také živí. Závazný charakter takových pozitivních zákonů, vyhlášených odpovědnými pastýři církve, má věřícím zaručit nezbytné minimum ducha modlitby, mravního úsilí a růstu lásky k Bohu a k bližnímu (2041):
První přikázání (účastnit se v neděli a v zasvěcené svátky celé mše svaté) požaduje od věřících, aby se zúčastnili eucharistické oběti, k níž se shromažďuje křesťanské společenství v den, který připomíná zmrtvýchvstání Páně. Druhé přikázání (vyzpovídat se ze svých hříchů alespoň jednou za rok) zajišťuje přípravu na eucharistii prostřednictvím přijetí svátosti smíření, kterou pokračuje dílo křestního obrácení a odpuštění. Třetí přikázání (přijmout Tělo Páně alespoň ve velikonoční době) zaručuje minimum v přijímání Těla a Krve Páně ve spojení s velikonočními svátky, pramenem a středem křesťanské liturgie (2042).
Čtvrté přikázání (světit zasvěcené svátky) doplňuje zachovávání neděle účastí na hlavních liturgických svátcích ke cti tajemství (našeho) Pána, Panny Marie a svatých. Páté přikázání („Budeš zachovávat stanovené posty“) zajišťuje prostor pro askezi a pokání, které nás připravují na liturgické svátky; přispívají k tomu, abychom dokázali získat svobodu srdce a nadvládu nad svými pudy. Věřící jsou také povinni přispívat na hmotné potřeby církve, každý podle svých možností (2043).
Jak jsme právě slyšeli, katechismus do pěti přikázání nezahrnuje povinnost hmotné podpory církve, tuto povinnost však v těsné návaznosti připomíná. (Bylo by dobře nahlédnout do CIC, kán. 222, který je v tomto případě pro katechismus zdrojem). Přikázání o nedělích a svátcích katechismus rozděluje (nevím, zda smysluplně) do přikázání prvního a čtvrtého. Níže je uveden jasný, stručný výčet pěti církevních přikázání a bude jistě praktickou pomůckou pro nejednoho z nás.
PATERO CÍRKEVNÍCH PŘIKÁZÁNÍ
(Rozhodnutí ČBK o pateru církevních přikázáních, zasvěcených svátcích a postech ze dne 4. 7. 2005)
1. O nedělích a zasvěcených svátcích se účastnit mše svaté a zachovávat pracovní klid.
2. Vyzpovídat se ze svých hříchů aspoň jednou za rok.
3. Přijmout Svátost oltářní aspoň ve velikonoční době.
4. Zdržovat se od požívání masa a zachovávat půst újmy ve stanovené dny.
5. Přispívat církvi na její potřeby.
ZASVĚCENÉ SVÁTKY
Slavnost Narození Páně (25. prosince) a slavnost Matky Boží, Panny Marie (1. ledna).
Církev doporučuje stejně slavit: Zjevení Páně, Nanebevstoupení Páně, Těla a Krve Páně, Neposkvrněné početí Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Cyrila a Metoděje, sv. Václava a (slavnost) Všech svatých.
POSTY
Popeleční středa a Velký pátek jsou dny přísného postu, ZDRŽENLIVOSTI OD MASA I ÚJMY V JÍDLE (zdrženlivost od masa zavazuje od 14 let, újma v jídle od 18 do 60 let).
Každý pátek, pokud na něj nepřipadne církevní slavnost nebo významná oslava, je dnem pokání. Formou pokání je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. (Půst: Odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi apod. Skutek zbožnosti: Účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba růžence, studium křesťanské nauky, křesťanská meditace apod. Skutek lásky: Návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství apod.)
Celá postní doba je časem kající praxe církve.
Před každým přijímáním Svátosti oltářní je eucharistický půst aspoň jednu hodinu (vodu lze pít, nemocní jsou postu zproštěni).
TK (aktualizace 11. 5. 2021)