BDVT02.23TKK
Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím: Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ (Mk 1,1)
Kdykoli jezdíme po rozbitých cestách, zlobíme se, že nejsou v pořádku. Cestování po nich je nebezpečné. Ale toto nebezpečí trvá i když jsme v klidu domova. Kdykoli se něco zlého přihodí a my potřebujeme pomoc hasičů, lékaře nebo jenom blízkých přátel a cesta k nám je poničená či zatarasená, může to pro nás znamenat pohromu. Je proto důležité znát cesty, které nás spojují s druhými a dbát o to, aby byly v pořádku. A těmi cestami nemusí být jenom silnice vedoucí k našemu domu, metaforicky vzato můžeme pomýšlet na různé mezilidské vztahy a na způsoby komunikace s druhými lidmi, a také na náš vztah k Bohu a na způsoby komunikace s ním. A to je cesta, a to jsou stezky, o kterých hovoří dnešní evangelní úryvek. Co je to za cestu, jaké to jsou stezky, a v jakém jsou stavu?
Lékař Max Kašparů ve své knize Malý kompas víry uvádí pět důležitých stezek, které nás mají spojovat s Bohem. Je to Bible, příroda, svědomí, modlitba a svátosti.
Bible. Jak se setkávám s Božím slovem? Snažím se ho číst každý den? Přemýšlím nad ním? Řídím se podle něho? Vyhledávám ho, když potřebuji povzbuzení, radu, sílu ke konání dobra?
Příroda. Celý svět hovoří o velikosti, moci a kráse Boží. Dokážu se zastavit, vnímat Boží blízkost, děkovat Bohu za vše, co mi daroval? Součástí přírody jsou i druzí lidé, se kterými máme vytvářet společenství a sdílet a rozvíjet svou víru. Snažím se o to?
Svědomí. Svědomí je tichý, jemný hlas, kterým promlouvá Bůh ke každému z nás. (To je definice, kterou se učíme s dětmi v náboženství.) Dokážu se ztišit, abych zaslechl hlas svého svědomí? Konám, co mi svědomí radí, nebo musí mé svědomí poslouchat mé rozmary a vášně? Svědomí se dá snadno pokazit tím, že ho ignoruji, že se před ním vymlouvám a beru si příklad z lidí, kteří ho neposlouchají a nejednají správně. Neničím si ho tímto způsobem? Svědomí se dává do pořádku rozjímáním nad Desaterem Božích přikázání. Snažím se o to?
Modlitba. Je má modlitba skutečným rozhovorem s Bohem? Dokáži s Bohem mluvit o všem, co prožívám? Děkuji mu za radosti a odevzdávám mu své starosti? Udělám si dostatek času na osobní i společnou modlitbu?
Svátosti. Ve výuce náboženství se svátosti kreslí jako studánky, které se nabízí pro naše občerstvení při pozemském putování do nebe. Čerpám z těchto studánek? Bůh je připraven dávat, přijdu k němu s pokorou a touhou, aby mi pomohl? V jakém stavu je můj vztah k Bohu? Má ke mně otevřenou cestu? V jakém stavu je těch pět stezek, po kterých by měla ke mně přicházet Ježíšova pomoc v každodenním životě?
Advent je krásné období, které nás volá, abychom se nad tím zamysleli a vše dali do pořádku. Není to snadný úkol, naopak namáhavá duchovní práce, avšak stojí to za to, je to pro naše dobro.
Plodr, J., upravil Káňa, T. (aktualizace 2. 6. 2021)