BDVT02.17SNM
Obyčejné čekání může být trýznivou zkušeností. Maříš svůj čas v čekárně, dokud tě doktor nezavolá k sobě dovnitř, aby sis vyslechl výsledky rentgenových snímků jednoho z tvých blízkých milovaných, a přitom se sám sebe ptáš: „Je to nádor? Pokud ano, je zhoubný?“
Podobné čekání můžeme prožívat, pokud jde o poštu. Například dopis od tvé snoubenky (snoubence), který má přinést dobrou anebo špatnou zprávu.
Nebo jsme snad prožili nepříjemné nedorozumění, které skončilo ze strany druhé osoby emočním vzplanutím. Cestou domů čekáme, přemýšlíme o tom, jak to asi ten druhý napraví?
Při čekání nás napadá otázka, jak budeme reagovat na to, co přijde. Jsme připraveni na to, abychom přijali všechny důsledky? Nový týden jsme začali s nadějí a očekáváním. Co se stalo? Co očekáváme od života? Dnešní biblická čtení vrhají paprsek světla do našich pochmurných a beznadějných situací. Je to Boží světlo, které na nás dopadá v čekárně života! Čtěme a poslouchejme Boží slovo zbožně, s velkou důvěrou! „Bože mocný a shovívavý, otevři naše srdce. Odstraň všechno, co nám brání v tom, abychom přijali Krista s upřímnou radostí.“
Prorok Izaiáš promlouvá v 1. čtení nádherným poetickým jazykem k vyhnancům v Babylonii, kteří beznadějně čekají na svobodu: „Mějte naději!“ Bůh zakročí a vyvede vás z této beznadějné situace zpět domů!“ Povšimněme si něžné Boží lásky: „Pase své stádce jako pastýř.“ Jaké poučení nám předkládá Boží slovo v tomto starobylém kousku poezie? Nabízí se toto: Bůh se stará! „Vaše vina je smyta. Zde přichází s mocí Pán Bůh.“ Ať máme v životě jakékoli problémy, můžeme mít požehnané Vánoce a slavit „Emanuele – to, že Bůh je s námi.“ Odpověď žalmu se nám může stát modlitbou pro dnešní den: „Pane, ukaž nám své milosrdenství!“
Autor 2. listu svatého apoštola Petra používá důvěrně známý biblický obraz (oheň, hukot, plameny, žár) k tomu, aby popsal burcující událost Ježíšova druhého příchodu při posledním soudu. Pamatujme, že Boží plán času se nekryje s tím naším. Bůh nás může zavolat v jakoukoli chvíli, a to by nás mělo motivovat k tomu, abychom zůstávali svatí (ve stavu milosti posvěcující). Když tedy čekáme, „horlivě se snažme, abychom byli před ním bez poskvrny a bez úhony, v pokoji.“
Svatý Marek ohlašuje své evangelium jako radostnou zvěst Ježíše Krista, Božího Syna. Ale dříve, než nám předloží vyprávění o Ježíši Kristu a jeho radostné zvěsti, představí Jana Křtitele jako předchůdce našeho Pána. Marek pak cituje Izaiášova slova z dnešního prvního čtení. Podobně jak poslové za starých časů předcházeli krále, aby lidem oznámili králův příchod do města, tak i Jan ohlašoval příchod Mesiáše, Božího Pomazaného, Krále celé země, Ježíše Krista. Ježíšovo poslání připravil Jan Křtitel. Janovo poslání bylo obdobné poslánu Ježíšovu, ačkoli Jan více zdůrazňoval spravedlivý soud, zatímco Ježíš kladl důraz na lásku, milosrdenství a spásu. Všimněme si pohledů Janova poselství: pokání, křest, odpuštění a příchod mocnějšího, kdo bude křtít lid v Duchu svatém (tj. ponářet je do …. Jan pomýšlel na křest ponořením!) Čekáme-li na „spásu“, jako na cestu ven z pochmurné, nudné existence, měli bychom dát pozor na tyto Boží výzvy a vztáhnout je na sebe.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 25. 4. 2021)