Logický, ontologický a transcendentální pojem pravdy charakterizují metafyziku ducha a její novodobý pokrok. Pravda v nejplnějším smyslu slova je zjevnost jsoucna tak, že je v ní zjevný sám absolutní základ všeho.
Pokračovat ve čtení „4. Souhrn pojmů pravdy“3. Transcendentální pojem pravdy
V transcendentálním pojmu pravdy se potenciální a fundamentální pravda jsoucna (jeho poznatelnost) nevztahuje primárně teologicky na Boha a jeho stvořitelské myšlenky (ideje), ale filosoficky na rozumný pra-stav věci v sobě samé či věci o sobě.
Pokračovat ve čtení „3. Transcendentální pojem pravdy“2. Ontologický pojem pravdy
Ve scholastické tradici, která vyšla z Aristotela a rozpracovala jeho myšlení, se způsobilost nebo možnost (dispozice) samotného jsoucna odhaluje lidskému duchu při kritickém poznávání, a když se samo (jsoucno) stává zřejmým.
Pokračovat ve čtení „2. Ontologický pojem pravdy“1. Logický pojem pravdy
Ve smyslu klasické logiky je pravda vlastnost soudu (výroku, věty), kdy se správným sestavením (přitakávajícím či souhlasným nebo popírajícím) dvou pojmů (větný subjekt a větný predikát) má vystihnout stav věci a zpřítomnit v duchu.
Pokračovat ve čtení „1. Logický pojem pravdy“Pravda
Pravda, řecky aletheia, latinsky veritas. V nejobecnějším smyslu je pravda vlastnost či schopnost lidské řeči odhalit něco (u Aristotela aletheuein, dělat zřejmým), jak se to má či se chová či si počíná samo v sobě (stav věci).
Pokračovat ve čtení „Pravda“