Názor, že všechny systémy jsou jen-sebe-obsahující a široce na-sebe-odkazující má zásadní takový dopad, který buď burcuje nebo inspiruje – dopad, že žádný systém si nemůže výlučně nárokovat pravdu a ve skutečnosti není možné pravdu stanovit.
Pokračovat ve čtení „3. Výzva (postmodernismu) pro základy consensu a reprezentace“2. Role jazyka
Kritika osvícenského racionalismu nalezla již v devatenáctém století svůj postmoderní obrat v rozšiřujícím se vlivu Ferdinanda de Saussure, švýcarské vyučujícího v Ženevě, jehož přednášky o linguistice (publikovány v roce 1916 jako Cours de Linguistique Générale/Kurz všeobecné lingvistiky) se staly základem postmodernismu.
Pokračovat ve čtení „2. Role jazyka“1. Historický kontext
„Postmodernismus“ je historickým termínem, který naznačuje něco, co přichází po modernitě; a tak se definice postmodernismu různí v závislosti na tom, co se míní termínem „moderní“.
Pokračovat ve čtení „1. Historický kontext“Postmodernismus
Termín „postmodernismus“ se vyskytuje v řadě kontextů, od akademických esejí až k oděvním reklamám v novinách the New York Times. Jeho smysl se různí podle kontextu do té míry, že se zdá, že má funkci jako Lévi-Straussův „bludný označující“ (Derrida 1982: 290):
Pokračovat ve čtení „Postmodernismus“