Ačkoli existencialisté souhlasí s tím, že lidé jsou svobodní pro to, aby volbou rozhodovali své vlastní osudy, také mají za to, že většina lidí si plně svou svobodu neuvědomuje.
Pokračovat ve čtení „5. Každodenní existence, úzkost a vina“4. Svoboda a odpovědnost
Jako bytí-ve-světě jsme už zapojeni do světa-ve-kterém-žijeme, a který navzájem sdílíme, a ten nám dává primární smysl toho, co je možné, a my nalézáme sami sebe volbami, které jsme vykonali v naší minulosti, a ty mají svoji váhu pro vymezení toho, jak můžeme jednat v budoucnosti.
Pokračovat ve čtení „4. Svoboda a odpovědnost“3. Bytí-ve-světě
Existencialisté nedůvěřují vyššímu stupni, abstraktnímu teoretizování o člověku, které nalézáme v tradiční filosofii a ve vědě. Podle jejich názoru zájem o zahrnutí všeho jednotlivého do konceptů a (stavebních) systémů tíhne k zatajení zásadních rysů či znaků našich jedinečných životů.
Pokračovat ve čtení „3. Bytí-ve-světě“2. Lidský stav
Existencialisté vycházejí z předpokladu, že nadále není možné věřit, že existuje nějaké transcendentní ospravedlnění nebo skrytý základ pro naši existenci. Jestliže je Bůh mrtev, pak shledáváme sami sebe jako „opuštěné“, „osamělé“, „vržené“ do světa, aniž bychom měli nějaký předem určený směr (života) nebo oprávnění (pro život).
Pokračovat ve čtení „2. Lidský stav“1. Historický vývoj
Ačkoliv se takoví dřívější myslitelé jako Augustin, Montaigne, Shakespeare a Pascal nazývali existencialisté, tento termín by se měl vyhradit pro volně provázanou skupinu myslitelů poslední doby, kteří zastávali jisté názory, které se velmi rozšířily v devatenáctém století.
Pokračovat ve čtení „1. Historický vývoj“Existencialismus
Termín „existencialismus“ se někdy používá výhradně pro dílo Jean-Paula Sartreho, který termín použil, aby jím odkázal na svou vlastní filosofii ve čtyřicátých letech dvacátého století.
Pokračovat ve čtení „Existencialismus“4. Souhrn pojmů pravdy
Logický, ontologický a transcendentální pojem pravdy charakterizují metafyziku ducha a její novodobý pokrok. Pravda v nejplnějším smyslu slova je zjevnost jsoucna tak, že je v ní zjevný sám absolutní základ všeho.
Pokračovat ve čtení „4. Souhrn pojmů pravdy“3. Transcendentální pojem pravdy
V transcendentálním pojmu pravdy se potenciální a fundamentální pravda jsoucna (jeho poznatelnost) nevztahuje primárně teologicky na Boha a jeho stvořitelské myšlenky (ideje), ale filosoficky na rozumný pra-stav věci v sobě samé či věci o sobě.
Pokračovat ve čtení „3. Transcendentální pojem pravdy“2. Ontologický pojem pravdy
Ve scholastické tradici, která vyšla z Aristotela a rozpracovala jeho myšlení, se způsobilost nebo možnost (dispozice) samotného jsoucna odhaluje lidskému duchu při kritickém poznávání, a když se samo (jsoucno) stává zřejmým.
Pokračovat ve čtení „2. Ontologický pojem pravdy“1. Logický pojem pravdy
Ve smyslu klasické logiky je pravda vlastnost soudu (výroku, věty), kdy se správným sestavením (přitakávajícím či souhlasným nebo popírajícím) dvou pojmů (větný subjekt a větný predikát) má vystihnout stav věci a zpřítomnit v duchu.
Pokračovat ve čtení „1. Logický pojem pravdy“