Heideggerovu hermeneutiku použili Bultmann, Ricoeur a Derrida, avšak nejbližším Heideggerovým stoupencem je Gadamer. Gadamer také trvá na tom, že kontext, ve kterém autor psal, znovu získáme, když vezmeme v úvahu zamýšlené čtenáře a otázky, na které autor odpovídal.
Pokračovat ve čtení „5. Po Heideggerovi“4. Heidegger
Dilthey zastával názor, že historická studia závisí na našem povědomí o lidském životě jako uceleném, „historickém“ celku, zasazeném do historického kontextu. Martin Heidegger rovněž spojil otázky smyslu historických textů s otázkami smyslu života.
Pokračovat ve čtení „4. Heidegger“3. Dilthey
Wilhelm Dilthey vděčil teologickým kurzům za svou obeznámenost s hermeneutikou, avšak použil ji k tomu, aby odpověděl na otázku „Jak se sociální nebo humanitní vědy liší od věd přírodních?“
Pokračovat ve čtení „3. Dilthey“2. Schleiermacher
Friedrich Schleiermacher spojil tyto dílčí teorie do jediné disciplíny, která zahrnuje interpretaci všech textů bez ohledu na (literární) žánr a nauku (interpretoval Herakléta a Platóna stejně jako bibli.)
Pokračovat ve čtení „2. Schleiermacher“1. Počátky hermeneutiky
Řecké (slovo) hermeneuein v překladu znamená: vyjadřovat, vysvětlovat, překládat nebo interpretovat; hermeneia je interpretace a tak dále, často interpretace posvátného poselství.
Pokračovat ve čtení „1. Počátky hermeneutiky“Hermeneutika (všeobecně)
Hermeneutika, „umění interpretace“, byla původně teorií a metodou pro interpretaci bible a jiných složitých textů. Wilhelm Dilthey rozšířil hermeneutiku na interpretaci všech lidských úkonů a výtvorů včetně historie, a na interpretaci lidského života.
Pokračovat ve čtení „Hermeneutika (všeobecně)“