Existencialismus byl kritizován z mnoha různých (názorových) úhlů. Jedna linie kritiky má za to, že v existencialismu důraz na svobodu jedince a odmítnutí absolutních (hodnot) tíhne k podkopání etiky.
Pokračovat ve čtení „7. Kritika a perspektivy“6. Autenticita
Podle existencialistů jsou zkušenosti jako úzkost nebo existenciální vina důležité, protože nám poodhalují základní pravdy o našem vlastním lidském stavu.
Pokračovat ve čtení „6. Autenticita“5. Každodenní existence, úzkost a vina
Ačkoli existencialisté souhlasí s tím, že lidé jsou svobodní pro to, aby volbou rozhodovali své vlastní osudy, také mají za to, že většina lidí si plně svou svobodu neuvědomuje.
Pokračovat ve čtení „5. Každodenní existence, úzkost a vina“4. Svoboda a odpovědnost
Jako bytí-ve-světě jsme už zapojeni do světa-ve-kterém-žijeme, a který navzájem sdílíme, a ten nám dává primární smysl toho, co je možné, a my nalézáme sami sebe volbami, které jsme vykonali v naší minulosti, a ty mají svoji váhu pro vymezení toho, jak můžeme jednat v budoucnosti.
Pokračovat ve čtení „4. Svoboda a odpovědnost“3. Bytí-ve-světě
Existencialisté nedůvěřují vyššímu stupni, abstraktnímu teoretizování o člověku, které nalézáme v tradiční filosofii a ve vědě. Podle jejich názoru zájem o zahrnutí všeho jednotlivého do konceptů a (stavebních) systémů tíhne k zatajení zásadních rysů či znaků našich jedinečných životů.
Pokračovat ve čtení „3. Bytí-ve-světě“2. Lidský stav
Existencialisté vycházejí z předpokladu, že nadále není možné věřit, že existuje nějaké transcendentní ospravedlnění nebo skrytý základ pro naši existenci. Jestliže je Bůh mrtev, pak shledáváme sami sebe jako „opuštěné“, „osamělé“, „vržené“ do světa, aniž bychom měli nějaký předem určený směr (života) nebo oprávnění (pro život).
Pokračovat ve čtení „2. Lidský stav“1. Historický vývoj
Ačkoliv se takoví dřívější myslitelé jako Augustin, Montaigne, Shakespeare a Pascal nazývali existencialisté, tento termín by se měl vyhradit pro volně provázanou skupinu myslitelů poslední doby, kteří zastávali jisté názory, které se velmi rozšířily v devatenáctém století.
Pokračovat ve čtení „1. Historický vývoj“Existencialismus
Termín „existencialismus“ se někdy používá výhradně pro dílo Jean-Paula Sartreho, který termín použil, aby jím odkázal na svou vlastní filosofii ve čtyřicátých letech dvacátého století.
Pokračovat ve čtení „Existencialismus“