Časový rozměr (časovost) vstupuje do našeho koncepčního rámce jako popisná část bezprostřední zkušenosti, a také jako součást teoretického popisu fyzického světa. Avšak otázkou zůstává, jak tyto dva pohledy na čas spolu souvisejí.
Pokračovat ve čtení „5. Čas ve zkušenosti a čas v přírodě“4. Čas a kauzalita
Máme různá prohlášení, že čas se „definuje skrze“ nebo se „redukuje na“ nějakou jinou vlastnost světa. Teorie kauzality se zpětně datují k Leibnizovi, který poukázal na to, že současnost (simultaneita) událostí by se mohla charakterizovat tím, že takové události nejsou kauzálně propojitelné.
Pokračovat ve čtení „4. Čas a kauzalita“3. Čas v relativistických teoriích
Zavedení nového pojetí času a prostoru, které nám vnutily speciální a obecná teorie relativity, v této oblasti (filosofického bádání o čase) opět názorně dokládá zásadní vzájemnou závislost filosofického a fyzikálního myšlení.
Pokračovat ve čtení „3. Čas v relativistických teoriích“2. Relacionismus a jeho problémy
Stejně jako při filosofickém zkoumání prostoru je při zkoumání času důležitou myšlenkou to, že ani on se nemůže považovat za nic víc než za strukturovanou skupinu vztahů materiálních událostí či skutečností.
Pokračovat ve čtení „2. Relacionismus a jeho problémy“1. Čas a existence
Mnohé filosofické diskuze se zabývají tím, do jaké míry se časový rozměr (časovost) světa podobá či nepodobá jeho prostorovému rozměru (prostorovosti). Všichni se shodují v tom, že prostor a čas se liší, co se týká jejich rozměrů (dimenzionality) a všichni, dokonce i v kontextu relativismu, se shodují v tom, že časový rozměr (časovost) světa není prostorovým rozměrem.
Pokračovat ve čtení „1. Čas a existence“Čas obecně
Čas proniká naši zkušenost jako jedna z nejobecnějších kvalit (čas je všudypřítomný tam, kam až sahá naše zkušenost) a je nejzákladnějším pojmem v teoriích fyziky. Z těchto důvodů se otázce času ve filosofii věnovala a věnuje velká pozornost.
Pokračovat ve čtení „Čas obecně“