Radost

DDVT03.10LTK04.130.131.132

Radost, na kterou lze nejprve pohlížet I. Teologicko-eticky: Radost je stav, který se navozuje (Aristoteles EN VII,12nn.; X,1nn.; Tomáš Akvinský: S. Th. I-II,31,1) uspokojováním potřeb, uznáním výkonu, utvrzením se o vlastní hodnotě a mezilidským souhlasem (identita) nebo skrze nepřítomnost (absenci) očekávané životní újmy nebo nebezpečí.

Pokračovat ve čtení „Radost“

Křest Janův. Křest Ježíše. Neděle radostná

CDVT03.17H2D229.230

Působení proroka Jana Křtitele má velmi úzký (a významný) vztah k takovému křtu, jak ho znají a tradují křesťané. Jan hlásal blízkost Božího soudu na konci časů a na základě této zvěsti vyzýval k radikálnímu obrácení, hlásal „křest obrácení na odpuštění hříchů“ (Mk 1,4).

Pokračovat ve čtení „Křest Janův. Křest Ježíše. Neděle radostná“