Kant ve své Inaugurační dizertaci z roku 1770 propojil mnohé intelektuální přínosy, které učinil během šedesátých let 18. století a uvedl zásadně novou teorii metafyziky a epistemologie (teorie poznání) prostoru a času, která měla zůstat konstantou pro jeho další myšlení, ale také ponechala otevřené klíčové otázky o původu našich nejzásadnějších pojmů.
Pokračovat ve čtení „3. Inaugurační dizertace z roku 1770 a problém metafyziky“2. Kantovo dílo do roku 1770
Ve svém prvním díle Živé síly se Kant pokusil jako prostředník ujednat spor o měření sil mezi Descartem a Leibnizem, a to použitím rozdílu mezi „živými“ nebo vnitřními silami a „mrtvými“ nebo potlačenými silami, a tak mohl tvrdit, že Leibnizovo měření je správné pro první síly a Descartovo pro síly druhé.
Pokračovat ve čtení „2. Kantovo dílo do roku 1770“1. Život a dílo
Immanuel Kant se narodil 22. dubna 1724 v Königsberku (Královci), v hlavním městě Východního Pruska. Byl dítětem chudých, ale zbožných stoupenců pietismu, tedy luteránského obrozeneckého hnutí, které kladlo důraz na lásku a dobré skutky, na jednoduchost bohoslužby, a na individuální přístup k Bohu.
Pokračovat ve čtení „1. Život a dílo“Kant, Immanuel (1724-1804)
Immanuel Kant byl paradigmatickým (modelovým) filosofem evropského osvícenství. Z moderní filosofie vykořenil poslední stopy středověkého světového názoru, klíčové myšlenky předcházejícího racionalismu a empirismu propojil do vlivného modelu subjektivních počátků základních principů jak vědy, tak morálky, a položil základ pro mnohé věci ve filosofii devatenáctého a dvacátého století.
Pokračovat ve čtení „Kant, Immanuel (1724-1804)“Struktury mysli předcházejí zkušenost
Immanuel Kant ve svém díle Kritika čistého rozumu (1781) ukazuje, jak pokusy použít rozum ke stanovení metafyzických „pravd“ vedou vždy k nemožným rozporům. Pak názorně ukazuje, jak nabýváme poznání světa. Lidská mysl je aktivním, ne pasivním, příjemcem informací. Když pozorujeme svět, „utváříme“ ho tak, abychom mu dali smysl.
Pokračovat ve čtení „Struktury mysli předcházejí zkušenost“7. Umělecké dílo
Jedna z nejvíce vyzývavých Heideggerových esejí je „Počátek uměleckého díla“, původně sepsaná v roce 1935 a vydaná v rozšířené verzi až v roce 1950.
Pokračovat ve čtení „7. Umělecké dílo“6. Zapomnění, dějiny a metafyzika
Heidegger vidí pevnou souvislost mezi zapomenutím na odkrývání-jako-takové, dále mezi dějinami zřeknutí se bytí a metafyzikou.
Pokračovat ve čtení „6. Zapomnění, dějiny a metafyzika“5. Skrytost, přivlastňující událost a obrat
Skrytost. Heidegger prohlašuje, že odkrývání-jako-takové – pravé otevírání významu v bytí pobytu – je vnitřně skryté a potřebuje takové zůstat, jestliže se mají jsoucna ve svém bytí správně odkrýt.
Pokračovat ve čtení „5. Skrytost, přivlastňující událost a obrat“4. Pobyt a odkrývání
Heidegger nazývá lidské bytí „pobyt“, jsoucno, jehož bytí spočívá v odkrývání bytí a rozumění bytí, ať už jde o bytí své vlastní nebo o bytí jiných jsoucen.
Pokračovat ve čtení „4. Pobyt a odkrývání“3. Bytí-ve-světě a hermeneutika
Heidegger v díle Bytí a čas neobjasňuje pouze důvody proč, ale také způsoby, kterými jsou věci smysluplně přítomné lidskému bytí.
Pokračovat ve čtení „3. Bytí-ve-světě a hermeneutika“