Pod názvem „reflektivní soud“, který je definovaný jako takové použití soudu, kterým se pokoušíme objevit spíše neznámé univerzálie pro dané či existující jednotlivosti než pro tyto jednotlivosti použít (již) existující univerzálie (5: 179-80), má Kritika soudnosti co do činění se třemi zjevně zcela odlišnými předměty:
Pokračovat ve čtení „12. Vkus a autonomie“