Kant začíná své úvahy k tzv. nauce postulátů, tedy k teorii, že musíme postulovat či předpokládat naši nesmrtelnost a existenci Boha, velmi abstraktním pojmem, který je v podstatě dalším rozvinutím jedné z Leibnitzových myšlenek, a to Leibnitzovy myšlenky nejlepšího ze všech možných světů.
Pokračovat ve čtení „8. Bůh jako postulát“7. Existenci Boha nelze dokázat
Již jsem poukázal na to, že Kantova kritika důkazů Boha není originální. Kant přebírá ve všech svých hlavních bodech kritiky takové myšlenky, které již podobným způsobem předložili jiní filosofové. Důvodem, proč to najednou působí u Kanta tak vlivně a přesvědčivě je hlavně to, že Kant bere všechny důkazy Boha skutečně takříkajíc jednolitě, naráz.
Pokračovat ve čtení „7. Existenci Boha nelze dokázat“6. Kritika fyziko-teleologického důkazu
Dostávám se k fyziko-teleologickému důkazu Boha, v Německu se často říká teleologický důkaz Boha, v anglické jazykové oblasti se mluví o důkazu odvozeném z plánu. Tento důkaz má také velmi dlouhou tradici. V podstatě sahá až k helénistické filosofické škole Stoa.
Pokračovat ve čtení „6. Kritika fyziko-teleologického důkazu“5. Kritika kosmologického důkazu
Tím se dostáváme ke kosmologickému důkazu Boha, který v podstatě sahá až k Aristotelovi. Ale hájil ho například Tomáš Akvinský v „Pěti cestách“, Leibniz a mnoho dalších. Je to důležité připomenout také proto, že pak vidíme, že nejde o důkazy, které si vymyslel sám Kant, ale o tradiční způsoby, jimiž se lidé ve filosofii a teologii snažili dokázat existenci Boha.
Pokračovat ve čtení „5. Kritika kosmologického důkazu“4. Kritika ontologického důkazu
Prvním důkazem, o němž Kant pojednává, je tzv. ontologický důkaz Boha. Důkaz Boha, který v této podobě pochází od Anselma z Canterbury, jenž žil v 11. století. Například v jedné obměně ho ve svých Meditacích obhajoval i René Descartes.
Pokračovat ve čtení „4. Kritika ontologického důkazu“3. Kritika důkazů Boží existence
Kant však postoupí o rozhodný krok ještě dále. A v prvé řadě jde o to, že nyní podrobně ukáže, proč selhávají pokusy filosofů dokázat Boží existenci. A to je tematická část, které se nyní chci věnovat ve druhé části své přednášky, tedy Kantově kritice důkazů Boha.
Pokračovat ve čtení „3. Kritika důkazů Boží existence“2. Kant ve zkratce
Heinrich Heine, k jehož přednášce se za chvíli ještě vrátím, řekl, že životní příběh Immanuela Kanta je těžké popsat, protože Kant neměl ani život, ani dějiny. Takový názor samozřejmě vychází ze skutečnosti, o níž jste pravděpodobně všichni slyšeli, že se Kant narodil v Königsbergu a v Königsbergu také žil a zemřel.
Pokračovat ve čtení „2. Kant ve zkratce“1. Úvod přednášky
Vážený pane Sansi, srdečně Vám děkuji za milé uvedení do tématu. Pane Schießle, velmi Vám děkuji za pozvání do Mnichova. Jsem velmi rád, že zde mohu být, a také mě těší Váš zájem o filosofii Immanuela Kanta, o níž bych dnes večer rád něco málo řekl.
Pokračovat ve čtení „1. Úvod přednášky“Kant o Bohu
Profesor, doktor Marcus Willaschek z Goetheho univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem je považován za uznávaného odborníka na Kanta. V letošním roce (2019) vede Filosofický mistrovský kurz, který každoročně pořádá Katolická akademie v Bavorsku spolu s Mnichovskou filosofickou vysokou školou.
Pokračovat ve čtení „Kant o Bohu“14. Závěrečná dekáda Kantova veřejného a soukromé života
Němečtí intelektuálové byli v roce 1789 po francouzské revoluci vtaženi do politických otázek a Kant nebyl výjimkou. Klíčové prvky jeho politické filosofie byly zveřejněny v esejích jako „Teorie a praxe“ (1793) a „Věčný mír“ (1795) před jejich formálním výkladem v díle Metafyzika mravů (1797).
Pokračovat ve čtení „14. Závěrečná dekáda Kantova veřejného a soukromé života“