TMT005.10VTK
Exhortace papeže Františka Gaudete et exsultate nás povzbuzuje na cestě ke svatosti. Ve třetí kapitole papež předkládá Ježíšova blahoslavenství jako odpověď na otázku: „Jak se stát dobrým křesťanem?“
Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Při uvažování nad tímto blahoslavenstvím se máme zahledět do svého srdce a zkoumat v něm, do čeho dáváme jistotu svého života. Jestli občas nepodlehneme pokušení spoléhat se na materiální jistoty. Takto bychom totiž sami sebe ochuzovali o moudrost, kterou přináší Boží slovo, o život, který přináší láska k druhým lidem, a podobně. A také proto je důležité mít chudé srdce, aby do něj mohl kdykoliv vcházet Pán s ustavičnou novostí. Takto přijímat Ježíše dokáže skutečně jenom pokorný člověk. Nenechme si ujít tato setkání.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Ano, a to i uprostřed tohoto světa, kde se neustále bojuje – bojujeme o moc, za svá práva, za svoji pravdu, za svoje ego. Právě těmito různými boji, upozorňuje papež, roste království pýchy a samolibosti. Ježíš nabízí jiný styl: vlídnost, mírnost. A to i ve chvíli, kdy bráníme dobro. Ti, kteří toto dokážou, dostanou „zemi za dědictví“, neboli uvidí, jak se v jejich životě naplňují Boží zaslíbení.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Svět nechce plakat. Bolestné situace odmítá, ignoruje, překrývá je či od nich utíká. Naproti tomu člověk, který vidí realitu tak, jak je, a který se nechává proniknout bolestí a ve svém srdci pláče, je schopen dosáhnout hloubky života a být opravdu šťastný. Protože je potěšen Ježíšovou útěchou. Nebojme se tedy plakat pro své děti, farnosti i své vlastní životy. Plakat před Ježíšem s důvěrou v jeho milosrdenství.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Zde nás Svatý otec vybízí k aktivnímu hledání spravedlnosti, zvláště pro chudé, jak k tomu vybízí prorok Izaiáš: „Hledejte spravedlnost, pomozte utlačovanému, sirotku pomozte k právu, zastaňte se vdovy!“ (Iz 1,17)
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dosáhnou milosrdenství. Milosrdenství má dvě hlediska: dávat, pomáhat, sloužit druhým, ale také odpouštět, mít pochopení. Tuto Ježíšovu logiku nám blíže vysvětluje evangelista Lukáš, když připomíná jeho slova: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte a dostanete.“ (Lk 6,36-38)
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Čisté srdce je prosté falešnosti, pomlouvání, dělání věcí jenom „naoko“, neschovává se za formální plnění povinností, ale je plné lásky a ochoty. Ochoty znovu zkoušet milovat Boha a znovu zkoušet milovat bratra. Ne jenom slovy, ale svými činy, svým jednáním, svým životem.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. Papež tady upozorňuje na zdánlivě banální věc, když připomíná, že my sami často působíme konflikty nebo přinejmenším nedorozumění, když někde něco o někom řekneme či naznačíme. Ježíš nás zve k pravému opaku: být tvůrci pokoje – tam, kde se nacházíme. A když jsme někdy na pochybách, jak v některé situaci zareagovat, „usilujme o to, co slouží k pokoji“ (Řím 14,19), protože jednota je víc než konflikt. Nemáme konflikty přehlížet, ale snášet, řešit a přetvářet na spojující články nového procesu.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Naše cesta je cestou proti proudu, a proto se nám často stává, že jsme svými názory a postoji na obtíž. Někdy se člověk setkává s neporozuměním, někdy s pronásledováním, jindy zase s posměchem. Kříž, zejména vyčerpanost a bolest, které snášíme kvůli životu podle přikázání lásky a na cestě spravedlnosti, je zdrojem zrání a posvěcování. A proto přijímat každý den cestu evangelia, přestože nám působí problémy, to je svatost.
Papež nás tak vybízí, abychom se nespokojili s prostředností, neupadali do relativismu, ale bez jakýchkoliv komentářů a vytáček vzali na vědomí tyto Ježíšovy nekompromisní požadavky.
TK (aktualizace 25. 3. 2021)