Hermeneutika se tradičně definovala jako teorie interpretace. Biblická hermeneutika se zaměřuje na interpretaci biblických textů. Ale termín „interpretace“ vyjadřuje podstatu disciplíny pouze od starověku do období kolem roku 1960.
Hermeneutika se stále více ukazovala nejenom jako nástroj používaný pro obtížné nebo nejasné texty nebo dokonce pro použití či uplatnění takových textů pro současnost, ale spíše jako teorie rozumění v nejširším slova smyslu. Hermeneutika v současné době, narozdíl od formálních přístupů, také souvisí s názory kontextuálních teorií smyslu a pravdy.
Filosofie hrála v biblické hermeneutice od starověku až do období kolem roku 1800 minimální roli. Teologie nahlížela svůj předmět v kontextu gramatického, filologického, historického a lingvistického bádání. Nicméně Schleiermacherovým dílem na počátku devatenáctého století hermeneutika vstoupila do nové fáze. Stala se transcendentní disciplínou usilující o zkoumání podmínek, za nichž je vůbec možné textům rozumět. Během období, které následovalo po Schleiermacherovi, čerpali teoretici kromě jiných autorů z díla Diltheyo a Heideggera.
Třetí fáze započala dílem Hanse-Georga Gadamera na počátku šedesátých let 20. století. Gadamer nahradil osvícenecké zabývání se „metodou“ v kontextu „vědy“ a „rozumu“ takovou hermeneutikou, která plně zohlednila interpretovu primární situovanost v dané historické tradici. Toto přístupové hledisko dále rozvinul Habermas, který poukázal na roli „zájmu“ v rozumění a Ricoeur, který v dialogu s Freudem a jinými, zdůraznil v hermeneutice roli „podezření“ a také roli „naslouchání“. Barthes a Derida zpochybnili prostou představu „daného“ textu tím, že přesunuli důraz ke konstruálům (construal – interpretace smyslu něčeho), které vytvářejí společnost a čtenáři, a takové konstruály odrážejí motivace/podněty, které nejsou bezprostředně zjevné z předpokládaných hlavních myšlenek textů.
Toto vyvolává pro biblickou hermeneutiku a pro teologii spoustu fundamentálních otázek. Pokud texty nejsou více než nestálé konstrukty, co lze pak ještě říci o Boží milosti nebo o zjevení? Zprostředkovávají posvátné texty pouze idolatrické (modlářské) konstrukty? Jak může hermeneutika posloužit k odhalení zájmů, které interpreti vnášejí do textu, a těmito zájmy se pokouší texty použít k manipulaci?
Thiselton, A. C., translated by Káňa, T. (aktualizace 8. 1. 2021)