Ve scholastické tradici, která vyšla z Aristotela a rozpracovala jeho myšlení, se způsobilost nebo možnost (dispozice) samotného jsoucna odhaluje lidskému duchu při kritickém poznávání, a když se samo (jsoucno) stává zřejmým.
Tato základní možnost jsoucna (jeho intelligibilita, poznatelnost) se musí jako pravda potenciální rozlišovat od aktuální pravdy ducha při poznávání, a tato aktuální pravda se nejprve zakládá a umožnuje se v pravdě potenciální. Poslední důvod potenciální, fundamentální pravdy jsoucna samého se spatřuje ve filosoficko-teologické spekulaci křesťanské tradice od doby Augustinova přijetí základních platonských myšlenek o stvořenosti světa Bohem podle jeho stvořitelských duchovních idejí.
Halder, A., translated by Káňa, T. (aktulaizace 13. 1. 2021)