BMZD34.13GDD218.219
Jak je to s pastýřským či královským úřadem Krista? Můžeme tvrdit, že králové byli a jsou spojováni se zákonodárným systémem. Nejprve se však pozastavme u soteriologického významu pastýřského úřadu Krista.
Pastýřský úřad Krista má za úkol, aby lidem, kteří kvůli hříchu zbloudili, ukázal správnou cestu k jejich konečnému nadpřirozenému cíli. Zatímco učitelský úřad Krista se obrací na rozum člověka, přičemž zvěstuje Boží pravdu, pastýřský úřad se obrací na lidskou vůli, přičemž vznáší vyšší požadavky na Boží zákon a vyžaduje poslušnost vůči Božím příkazům.
Nyní si můžeme povšimnout funkce pastýřského úřadu Krista. Pastýřský úřad zahrnuje moc zákonodárnou, soudcovskou a tu, která vykonává (spravedlivé) tresty. V důsledku toho se pastýřský úřad Krista uskutečňuje předkládáním zákonů a vykonáváním soudcovského úřadu, za nímž ihned následuje vykonání rozsudku.
Ježíš je pro lidi Zákonodárcem a Soudcem, což je jedním z článků naší víry. Tridentský koncil vysvětlil vůči Lutherově nauce, podle které Kristus nezanechal žádné příkazy, nýbrž jen zaslíbení, že Kristus není pouze naším Vykupitelem a Spasitelem, nýbrž též Zákonodárcem. Jestliže by někdo řekl, prohlašuje Tridentský koncil, že Ježíš byl dán Bohem pro lidi pouze jako Vykupitel (a Spasitel), kterému mají věřit, a ne také jako Zákonodárce, kterého mají poslouchat, A. S. (Což znamená, ať je vyloučen ze společenství věřících.)
Symbola víry dosvědčují království vyvýšeného Krista a jeho nového příchodu i proto, aby soudil svět. Apoštolské vyznání víry vyznává, že: „Sedí po pravici Boha, všemohoucího Otce, odtud přijde soudit živé i mrtvé“. Vyznání víry Nicejsko-Cařihradské hlásá věčné trvání Kristova království: „Jeho království bude bez konce“. Pius XI. prosadil v roce 1925 encyklikou Quas primas vlastní slavnost ke cti Kristova království, slavnost Ježíše Krista Krále. Pomyslíme-li na kontext událostí, tak to bylo v době politických a nacionalistických zmatků v Evropě, lidu se musela postavit před oči garantovaná autorita, kterou je vtělený Boží Syn.
Nový zákon potvrzuje starozákonní proroctví o mesiášském království. (Arch)anděl Gabriel zvěstoval: „Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida a bude panovat nad domem Jakubovým na věky a jeho království bude bez konce“. (Lk 1,32n.) Kristus před Pilátem vyznává, že je král. Na Pilátovu otázku: „Jsi tedy králem?“ dává přitakávající odpověď: „Ty pravíš, že jsem král.“ (Jan 18,37), avšak ihned potvrzuje nadpozemský charakter svého království: „Mé království není z tohoto světa.“ (Jan 18,36) Jeho královská moc zahrnuje nebe i zemi: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (Mt 28,18) Jan nazývá Krista v tajemném Zjevení „Vládcem pozemských králů.“ (1,5) „Králem králů a Pánem pánů.“ (19,16)
Svoji zákonodárnou moc Kristus potvrdil především při vyhlášení ustavujícího zákona svého království (v horském kázání) a při organizování Božího království na zemi, tedy církve. Ježíš autoritativně rozhodoval o závaznosti Mojžíšského zákona, dal nové přikázání lásky a požadoval přísné zachovávání přikázání. Nejvyšší zákonodárné moci odpovídá nejvyšší moc soudcovská. Ježíš dosvědčuje: „Otec nikoho nesoudí, jelikož předal celou soudcovskou moc svému Synu“ (Jan 5,22) Rozsudek, který vynese Syn člověka, ihned vykoná: „Tito (zlí) vejdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života“ (Mt 25,46)
Církevní Otcové přikládali Kristu v návaznosti na jeho vyznání o sobě samém a na starozákonní proroctví královský titul. (Polykarp, Irenej) Křesťanská christologická interpolace (tedy pozdější vsuvka v textu) k žalmu 95,10 je prokazatelná již z počátku 2. století: Pán bude kralovat ze dřeva (ve smyslu: z kříže). (List Barnabášův, Justin) Ten Pán, který pak bude panovat ze dřeva (ve smyslu: z kříže) je Kristus Král. Pius XI. učí v encyklice Quas primas, že Kristus na základě hypostatické unie nevykonával pouze nepřímou, nýbrž také přímou moc nad dočasným vlastnictvím, přestože mu toho nebylo během jeho pozemského života zapotřebí.
Ott, L., translated by Káňa, T. (aktualizace 13. 5. 2021)