BMZD33.14H2D388.389SNM
Motto: V Nedašově na vítězném oblouku v kostele lze číst Kristova slova – Hle přijdu brzy a moje odplata se mnou (Zj 22,12a). Paruzie – tak se označuje Ježíšův druhý příchod. S vírou v paruzii se pojí víra v poslední soud nad světem.
A tato víra má dlouhé starozákonní před-dějiny, kdy vyvolený národ s nadějí očekával Den Jahwe. Den Jahwe je Boží zásah do dějin, nastolení Boží spravedlnosti i ve vyvoleném národě, přestože aktuální zkušenost s vírou v Boží spravedlnost byla u vyvoleného národa jiná. Velcí proroci pak popsali Den Jahwe jako zásah Boží uprostřed dějin, v apokalyptické literatuře je Den Jahwe posledním soudným dnem. Cílem (Božího) soudu však neměla být záhuba, soužení či trápení bez konce, nýbrž obroda a záchrana. Na konci měl být nový vztah k Bohu, nová radost Boha ze svého lidu.
Dnešní čtení (perikopy) z Knihy proroka Daniela a z Evangelia podle Marka vyjadřují jazykem tradice a literárními obrazy působivou moc takového soudného dne na konci časů. Celé stvoření nabyde nové podoby – stvoření bude proměněno a čas pomine. Dramatické změny ve stvoření – v univerzu – symbolizují nový řád, který nastolí Bůh. Kristus přijde, aby lidi spravedlivě soudil, a aby je uvedl do věčného domova. Bůh zvítězí, přijde ve své slávě, ten Bůh, který si nás vyvolil a zjevil se nám v Synu člověka, v Ježíši Kristu. My bychom měli být schopni číst znamení času, avšak nepotřebujeme znát onu hodinu kdy se Bůh zjeví, ani způsob, jak se zjeví ve své slávě. Sám Ježíš – Boží Syn, z pohledu jeho lidství, nevěděl, kdy soudný den nastane. Ze starozákonních spisů je Danielovo proroctví jedno z prvních, které zaslibuje vzkříšení k věčnému životu a blažený stav těch, kteří byli spaseni. Nejenom celé univerzum, ale my sami budeme proměněni mocí výkupné smrti a vzkříšení Ježíše Krista, našeho Spasitele. On se posvětil svou dokonalou obětí k tomu úkolu, aby nás přivedl do věčného domova.
Podle evangelistů Matouše a Lukáše svatý Jan Křtitel hlásal pokání se zásadní myšlenkou na blízkost Božího soudu. Také Ježíš pokračoval v této linii různými hrozbami, avšak více zaznívají jeho pozitivní výzvy k obrácení, bdělosti a očekávání. Tak se přibližuje s příchodem Božího království také Boží soud. (Můžeme pomyslit na vzdálenou analogii: Kristův kříž – sláva vzkříšení). Vědomí blízkosti spravedlivého Božího soudu nám pak dává vnitřní svobodu vůči mocným tohoto světa.
Víra v paruzii – Ježíšův druhý příchod – vyjadřuje: 1. Co se týká budoucnosti: Přijde den, kdy se vlády nad světem ujme Pán. Nastane království Boží, které Ježíš ohlašoval a už sám svým životem započal. 2. Co se týká přítomnosti: Každý den smíme a musíme počítat s tím, že se setkáme s Kristem v konkrétních skutcích lásky k bližnímu, dále když se shromažďujeme v Kristově jménu, zvláště při slavení eucharistie. Je to setkání s tím samým Kristem, se kterým se jednou setkáme na konci časů. Obojí tedy patří dohromady. Naše naděje na paruzii se nemůže redukovat na fragmentární naplnění v tomto čase. Paruzie se ale také nesmí odkládat jenom výhradně do vzdálené budoucnosti. Paruzie vytváří ze současnosti už počátek očekávaného naplnění.
S vírou v paruzii – druhý příchod Krista – se pojí také víra v Boží spravedlivý soud nad celým světem. Novozákonní teologie pak uvádí o posledním soudu specifickou výpověď, že přicházející Soudce není nikdo jiný než Ježíš Kristus.
Ježíš Kristus bude soudit – to znamená: 1. Dějiny světa se nakonec rozhodnou v Ježíšově (smyslu) duchu. Onen svět, který Ježíš ohlašoval a uváděl v praxi za svého života, má budoucí naplnění v Božím království. 2. Ježíšovo hlásání a příklad jeho života jsou rozhodující mírou posledního soudu – a tím i nejzávažnějším kritériem pro to, jaké etické jednání je známkou toho, že se nám život zdařil anebo toho, že nám život ztroskotal. 3. To, že Ježíš je Soudcem, staví nakonec celou víru v eschata – věci poslední – a celé křesťanské jednání do perspektivy naděje. Soudcem světa je ten Ježíš, který putoval, činil dobro a uzdravoval všechny, kteří byli v moci ďábla, jak se to o něm vypovídá v jednom souhrnu evangelia ve Skutcích apoštolů (Sk 10,38). Soudcem světa je ten Ježíš, který podle Janova evangelia sám o sobě řekl: „Nepřišel jsem, abych svět soudil, nýbrž abych ho zachránil – spasil (Jan 12,47b).
Nocke, F. J., translated by Káňa, T. (aktualizace 13. 5. 2021)