AMZD12.17SNM
Tajemství Božího království na zemi, vláda spravedlnosti, pravdy a lásky, se může pronikat poznáním díky svědectví těch, kteří vytvářejí společenství věrných Kristových učedníků. Vydávat svědectví o Božím království, když se Ježíšův učedník střetává s hrozivou silou zla a musí jí čelit, může být krajně riskantní.
V dnešních biblických čteních se nepojednává o otázce strachu všeobecně. Jedná se o konkrétní strach, který křesťan pocítí ve chvíli, kdy musí svědčit o své víře v Boha, v Ježíše Krista a o tajemství království spravedlnosti, pravdy a lásky. V takové chvíli přichází pokušení, abychom zůstali zticha, nečeřili zbytečně vodu. Ale můžeme zaujmout takový postoj? Křesťanství má přece svoji dlouhou historii slavných mučedníků. Když musíme vydávat svědectví o víře a musíme čelit bezpráví, tak bychom se neměli strachovat. A mohli bychom se modlit: Bože, stud zakrývá mou tvář, avšak kvůli Tobě snáším urážky. Modlím se k Tobě, Pane, prosím o tvou přízeň, Bože!
Prorok Jeremiáš nám může být velmi atraktivní, protože je velmi lidský. Jeremiáš ví, co to znamená, být zastrašen až k smrti. Když ho Bůh povolal, pokusil se pak svým způsobem popsat toto své prorocké povolání slovy: „Ach, Pane Bože! Nevím, jak mluvit, jsem příliš mlád.“ Ačkoli trápený strachem a chvěním, přece jen tento mladý muž nakonec přijal své poslání, a to jinak než „profesionální proroci“, kteří byli opatrní na to, aby neoponovali králi a veřejnému mínění. Jeremiáš hájil pravdu nahlas a odsuzoval zlo. Proto byl neustále odstrkován a pronásledován do té míry, že se později odmítnutí, pronásledování a mučednictví považovaly za nutně spojené s prorockým povoláním. Ježíš, a později i sv. Pavel, odkazují na proroky, a zvláště na Jeremiáše, když oni sami museli trpět kvůli svému povolání, aby věrně svědčili o Božím království. Jeremiáš byl zastrašen, ale v modlitbě nalezl sílu. Vložme si do srdce jeho slova: „Avšak Hospodin je se mnou, jako silný bojovník, proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou.“ Jeremiáš je tak mistrem upřímné a jednoduché modlitby. Měli bychom se od Jeremiáše takové modlitbě učit.
Poukázali jsme na moc zla vůči těm, kdo svědčí o Božím království spravedlnosti, pravdy, lásky a pokoje na zemi. Pavel zeširoka uvažuje o zlu a o jeho hrozivé moci ve společenství. Dědičný hřích je daností, kdy se pak celé lidstvo rodí do této situace hříchu, která je kořenem veškeré mizérie ve světě. Ale Pavel také mluví o přemožení zla Ježíšovou záslužnou smrtí na kříži. My křesťané, ohroženi zlem a pokoušeni k hříchu, důvěřujeme ve výkupnou moc našeho Pána Ježíše Krista.
Když Pán Ježíš posílal své učedníky, aby hlásali, že se přiblížilo Boží království, aby uzdravovali nemocné, a aby vyháněli zlé duchy, tak věděl, že učedníci ve světě narazí na nevoli a odpor. A tak učedníky povzbuzoval: „Nenechte se lidmi zastrašit, nebojte se jich … Kdokoliv se ke mně přizná před lidmi, k tomu se přiznám i já před svým Otcem v nebi.“ To je Boží slovo pro nás i pro všechny křesťany, pro tu rozhodnou chvíli, když nám svědomí řekne, že máme právě teď vydat svědectví o naší víře v Boha.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 30. 4. 2021)