CDVT02.13TKK
Evangelista Lukáš v prvních dvou kapitolách evangelia vypráví dějiny Ježíšova dětství. Třetí kapitolou začíná vyprávěním o Ježíšově veřejném působení. Touto kapitolou Lukáš do jisté míry začíná evangelium znovu, podruhé. A popisuje události, které se liší od událostí Ježíšova dětství, které jsou pro nás také významné.
Tento druhý začátek evangelia je pojat slavnostně a má dobové údaje, které nás odkazují do roku 28 nebo 29 po Kristu, do doby vlády císaře Tiberia, nevlastního syna císaře Augusta, za jehož panování se narodil Ježíš. Tento slavný začátek se zcela přesným časovým údajem a se zprávou o politické situaci odpovídá Lukášovým zvláštním teologickým záměrům a jeho pojetí evangelia. Lukáš totiž píše své evangelium s ohledem na celé lidstvo, i na pohany, kterým se má též hlásat evangelium, aby mohli dojít spásy. Lukáš se už může nazývat teologem církve, která má své hranice mezi dějinami historického Ježíše a koncem věků.
Text evangelní perikopy mluví o Janu Křtiteli, jako o předchůdci Ježíše a o jeho poslání. Samozřejmě, že je tato úloha Jana Křtitele ve vztahu k Ježíšovi a jeho poslání zcela výjimečná, avšak může nacházet paralelu (spodobu) i v našem životě.
Evangelista Lukáš zcela přesně zařazuje čas vykoupení a spásy, dobu, kdy se Slovo stalo Tělem a přebývalo mezi námi, do našeho počítání času, do naší doby, do našich lidských dějin. Podtrhuje skutečnost velkého ponížení se Božího Syna, kdy vzal na sebe lidské tělo, aby nás svou krví vykoupil. Lidské dějiny a dějiny spásy se tak setkávají, prolínají. A v Janu Křtiteli můžeme vidět vzor naší preevangelizace. Jan Křtitel slovy proroka Izaiáše hlásá, abychom připravili cestu Páně. Je to výzva pro nás, abychom očistili a připravili svá srdce, abychom změnili své smýšlení. Pahorky našeho hříchu, nesváru, nelásky a nenávisti se mají umenšit a snížit, údolí se mají zasypat. Pro příchod našeho Spasitele máme očistit nitro, urovnat mezilidské vztahy. To jsou pak správně vyrovnané stezky pro Pána.
Myslím si, že dnešní evangelium nás vybízí také k tomu, abychom se stali šiřiteli radostné zvěsti, abychom evangelizovali, abychom byli předchůdci Pána Ježíše u nevěřících lidí. My máme jakýmkoliv vhodným způsobem evangelizace vyzývat a povzbuzovat lidi k tomu, aby napřímili stezky, aby dali do pořádku své nitro a mezilidské vztahy, a tak je připravit na příchod Spasitele. My sami svět nespasíme. Jediným Zachráncem a Spasitelem je Ježíš, není jiného zprostředkovatele, prostředníka Spásy, jiného bezpečného průvodce do nebeského království. A naším úkolem je, abychom se stávali jeho předchůdci, ti, kteří připravují pro to hlavní, co má přijít, pro toho nejdůležitějšího, který chce vejít do srdce každého člověka. Je to Ježíš, který stojí u dveří, tluče a čeká, kdo mu otevře. A každý člověk uzří spásu Boží, tak k nám jasně doléhá Boží záměr, že spása je pro všechny, pro židy i pro pohany. Bůh v Ježíši Kristu přišel jako Spasitel světa pro všechny národy.
Povolání k přebývání na poušti je typické pro proroky, jak nám to dosvědčuje Starý zákon. A na závěr pro připomínku: Janův křest byl křest obrácení, pokání, změny smýšlení, na odpuštění hříchů. Nebyl to ještě ten křest, jak ho známe my, křest svátostný.
TK (překlad? aktualizace 28. 3. 2021)