DVNC24.17SNM
Když nás zklamou a zcela selžou politici i vůdčí představitelé, je pak „dobrou zprávou a velkou radostí“, že máme k dispozici jiné spolehlivé vedení. Mnozí se domnívají, že se musí vytvořit filosofie vědy co nejdříve, jinak lidstvo spěje k tomu, že tuto planetu učiní neobyvatelnou pro život svých dětí a vnoučat, pro další nové generace.
Taková filosofie musí tvořit základ pro ekologii, pro globální užívání zdrojů planety, pro správnou funkci peněz, pro mezinárodní právo a pro řešení dalších životních problémů. Emmanuel (Bůh s námi v Ježíši Kristu) nám takovou filosofii života nabízí. Nám „obyvatelům temné planety (jeho narozením) vzchází světlo.“ Dnes v noci si více než kdy jindy máme být vědomi bohatství našeho křesťanského dědictví. Na všechno máme připravenou odpověď, a to do posledních detailů. Bible a skvělé encykliky papežů nám vymezují hranice, ve kterých se může lidský rod bezpečně pohybovat. „Dnes se nám narodil Spasitel. Bude řídit svět spravedlivě, národy bude spravovat věrně.“
Intronizační hymnus 1. čtení se měl zpívat při té příležitosti, když nový král usedal na trůn. Hymnus vyjadřuje důvěru lidu v nového krále, jistě bude nový král kralovat lépe než jeho předchůdci. Slova „neboť dítě se nám narodilo“ odkazují na skutečnost, že usednutí nového krále na trůn bylo považováno za přijetí krále Bohem za svého syna. Křesťané tuto skutečnost nově interpretovali (reinterpretovali). Nyní tato slova naznačují betlémské narození a vysvětlují, co Pán Ježíš znamená pro každého z nás. „Jeho vladařství vzroste a pokoje nebude konce.“ Proto „zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, vypravujte mezi pohany o jeho slávě.“ (žalm)
Výše v úvodu se připomnělo, že potřebujeme filosofii vědy k tomu, abychom na této planetě vykořisťované technokracií přežili. Sv. Pavel (ve 2. čtení) nabízí jistou křesťanskou filosofii života: „Odřekněte se bezbožného života, žijte rozvážně, spravedlivě a zbožně.“ To je způsob, jakým se snaží křesťané žít mezi dvěma příchody Ježíše Krista: Jeho první příchod (milost Boží, která se zjevila – Betlém) a jeho druhý příchod (očekávání naděje, naplnění Božích příslibů – paruzie).
Vyprávění, která se zaměřují na Kristovo dětství tak, jak je čteme u evangelistů Matouše a Lukáše, představují nesnadné problémy pro toho, kdo by je chtěl použít pro rekonstrukci skutečné historie. „Detaily a styl těchto vyprávění jsou symbolické a biblické, sdělují nám tajemství vykoupení, a ne deníkový záznam raných událostí Ježíšova života. (komentář Jeromeův) Také bychom neměli romantizovat pastýře. Byli nejnižší vrstvou židovské společnosti a velmi chudou. Evangelista Lukáš ukazuje, že spása se nabízí také jim, tak jako nevěstkám a celníkům, jak se s nimi dále setkáváme v evangeliích, Ježíš se nebojí i je zahrnout do svého společenství. Podobně i andělské zvěstování by se mělo považovat za biblický způsob oznámení Kristovy události. Poučme se od evangelisty Lukáše, že Boží spása, která se započala Ježíšovým početím a narozením, je sice pro všechny, ale zvláště pro ponížené, chudé a strádající.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 28. 3. 2021)