DMZD54.10SNM
V bohaté západní společnosti základní potraviny, jako chléb a nápoj, nejsou žádným problémem. Avšak pro mnohé lidi ve zbylém světě problémem jsou. A ti pak mohou lépe než my rozumět tomu, že chléb a nápoj jsou reálná znamení lásky a starostlivosti, kdy se sám Bůh nabízí tím způsobem, že sytí svůj lid.
Pro lidi třetího světa je nápoj a chléb otázkou života a smrti. My, kteří jsme zabezpečeni na přirozené rovině, jsme pak často hladoví a žízniví po jiných hodnotách, ne po takových, které zabezpečují jen náš fyzický život. Ve společnosti anonymního davu a individuálního života v soukromí se vytrácí hodnota jednotlivých osob a trpíme odcizením a samotou. Hladovíme a žízníme po společenství, po lásce, po starostlivosti, po milosrdenství, po vzájemném ohledu, a to vše je samozřejmé ve velkých početných rodinách a klanech národů třetího světa. Můžeme si pak klást otázku, zda je větší a tíživější potřeba jejich po věcech fyzických anebo potřeba naše po věcech duševních a duchovních.
Kde trpíme samotou, tam chce být nablízku přítomen Pán Ježíš s celou svou starostlivostí a láskou, jakou mají navzájem dobří přátelé. Ve znameních každodenního všedního pokrmu nejen Orientu, ve chlebě, vodě a vínu, Ježíš naznačuje, co tím zamýšlí, když chce zůstávat s námi stále. Chce sdílet svůj život, a jeho život je věčný. Chce nám dodávat sílu. Něco chce sdílet Tobě, něco možná jiného mně. Když se účastníme slavení Eucharistie, slavíme tuto tajemnou přítomnost Pána Ježíše se společenstvím, přítomnost, která je darem pro každého. Je potřeba své srdce otevřít, aby společenství s ním bylo možné. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude žít ve mně a já v něm, praví Pán.
Misálek, translated by Káňa, T. (aktualizace 28. 3. 2021)