PMR208.10GDD240.241.242
Papež Pius IX. vyhlásil 8. prosince 1854 v bule „Ineffabilis“ jako nauku Bohem zjevenou, a proto trvale závaznou pro všechny věřící, že „Nejblahoslavenější Panna Maria byla od prvního okamžiku svého života (od početí) uchována čistá od jakékoli poskvrny dědičného (prvotního) hříchu,
a to jedinečným darem milosti a výsadou všemohoucího Boha s ohledem na zásluhy Ježíše Krista, Vykupitele a Spasitele lidského pokolení“ (srov. encyklika „Fulgens corona“ papeže Pia XII, rok 1953).
1. Článek víry zní: Maria byla počata bez poskvrny dědičného (prvotního) hříchu. De fide.
a) Početím se myslí pasivní početí. První okamžik početí je onen časový bod, ve kterém Bůh stvořil duši a byla vlita do tělesné materie připravené od rodičů.
b) Podstata dědičného hříchu existuje (formálně) v nedostatku posvěcující milosti, který zavinil Adam pádem do hříchu. Maria zůstala uchráněna tohoto nedostatku, a to tak, že vstoupila do bytí – existence ve stavu posvěcující milosti.
c) Stav svobody od dědičného hříchu byl pro Marii nezaslouženým Božím darem (gratia) a výsadou (privilegium), a byl udělen jen jí jediné (singulare).
d) Účinnou příčinou (causa efficiens) Mariina neposkvrněného početí je všemohoucí Bůh.
e) Záslužnou příčinou (causa meritoria) je vykupitelská a spasitelská zásluha Ježíše Krista. Z toho plyne, že také Maria měla potřebu vykoupení a spásy a skutečně byla vykoupena a spasena. V důsledku svého přirozeného původu podléhala tak jako jiné Adamovy děti nutnosti, si dědičný hřích vztáhnout na sebe (debitum contrahendi peccatum originale), mimořádným Božím zásahem však byla uchráněna od poskvrny dědičného hříchu (debuit contrahere peccatum, sed non contraxit). Tak byla také Maria vykoupena a spasena milostí Krista, avšak dokonalejším způsobem než ostatní lidé. Zatímco jiní lidé jsou od existujícího dědičného hříchu osvobozováni (redemptio reparativa), Maria, Matka Vykupitele, byla uchráněna od zatížení dědičným hříchem (redemptio praeservativa nebo praeredemptio). Článek víry o neposkvrněném početí Panny Marie v žádném případě neodporuje dogmatu o všeobecnosti dědičného hříchu a všeobecné potřebě vykoupení a spásy.
f) Účelová příčina (causa finalis proxima) Mariina neposkvrněného početí je její Boží mateřství (Festoration: dignum Filio tuo habitaculum praeparasti).
2. Důkaz Písma svatého a Tradice
a) Nauka o Mariině neposkvrněném početí není explicitně vyslovena v Písmu svatém. Podle výkladu mnohých teologů je nauka obsažena na způsob (logického) závěru v níže následujících slovech Písma svatého:
alfa) Gn 3,15 (prótoevangelium): Inimicitias ponam inter te et mulierem, et semen tuum et semen illius, ipsa conteret caput tuum, et tu insidiaberis calcaneo eius. Podle původního textu lze však překládat: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono (její símě, pokolení, katolické překlady četly dříve ona – Maria) ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu (podle ekumenického překladu Bible).
Literární smysl tohoto místa by mohl být následující: Mezi Satanem a jeho spiklenci na jedné straně a Evou a jejími potomky na druhé straně má být ustavičný mravní boj. Potomci Evy dosáhnou konečného a úplného vítězství nad Satanem a jeho spiklenci, přesto, že sami budou zraněni hříchem. Mezi potomky Evy je zahrnut i Mesiáš, v jehož síle lidstvo dosáhne vítězství nad Satanem. Tak je toto místo Písma svatého nepřímo mesiášské.
Zatímco se pokolení (símě) ženy chápalo individuálně a vztahovalo na Vykupitele (snad už v Septuagintě máme autos – On), přistoupilo se k tomu, aby se v ženě spatřovala Maria, matka Vykupitele a Spasitele. Tento přímý mesiášsky-mariánský výklad zastávali od 2. století po Kristu jednotliví církevní Otcové, např. Ireneus, Epiphanius, Isidor z Pelusia, Cyprián, autor spisu Epistola ad amicum aegrotum, Lev Veliký. Většina Otců, mezi nimi i velcí církevní Otcové Východu a Západu, však takový výklad nemají. Podle nich stojí Maria společně s Kristem zcela ve vítězném postoji nepřátelství vůči Satanovi a jeho spiklencům. Z toho se vyvodily závěry v teologii pozdní scholastiky a novověku: Mariino vítězství nad Satanem by nebylo úplné, kdyby bývala stála pod jeho nadvládou. Z toho plyne, že musela přijít na svět bez dědičného hříchu. Bula „Ineffabilis“ souhlasně zmiňuje mesiášsko-mariánský výklad „Otců a církevních učitelů“, nepodává však žádné autentické objasnění (výklad) tohoto místa Písma svatého. Encyklika „Fulgens corona“ s odvoláním na výklad mnohých Otců a církevních učitelů, a také na většinu uznávaných exegetů, přistupuje nově k mesiášsko-mariánskému vysvětlení, které mnozí novější teologové považují za plný literární smysl (sensus plenior) zamýšlený Duchem svatým, jiní v něm vidí typický (typologický) smysl (Eva typem Marie) tohoto místa Písma svatého.
Ott, L., tranlated by Káňa, T. (aktualizace 25. 3. 2021)