Dostávám se k fyziko-teleologickému důkazu Boha, v Německu se často říká teleologický důkaz Boha, v anglické jazykové oblasti se mluví o důkazu odvozeném z plánu. Tento důkaz má také velmi dlouhou tradici. V podstatě sahá až k helénistické filosofické škole Stoa.
Tomáš Akvinský důkaz pojmenoval a v osmnáctém století byl takříkajíc nejoblíbenějším důkazem Boha. Tehdy z něj byli lidé naprosto nadšeni. Za chvíli velmi stručně naznačím proč. Tento důkaz postupuje v argumentaci následovně: Zjišťujeme, že ve světě existují věci, které vykazují umný (dokonalý) řád, a v tomto ohledu jsou krásné. V osmnáctém století, nebo již v průběhu sedmnáctého století, lidé postupně pochopili, jak funguje oko. Je to neuvěřitelně složitý mechanismus, který nám umožňuje, právě díky čočce, sklivci a tomu, jak se smršťuje a zaostřuje, a tak dále, že pak můžeme zrakem vnímat svět. Lidé byli naprosto ohromeni, jak něco, tak složitého může existovat. A vyvstává otázka, to by byl nyní další krok, že pokud existují tak složité, báječně uspořádané věci, které jsou srovnatelné například s hodinovým strojem, pak musí existovat také někdo, kdo stvořil toto úžasné, umné (dokonalé) dílo. Nemůže to být náhoda, nemůže to existovat jen tak, ale někdo to musel stvořit plánovaně, úmyslně, umně (dokonale) a s mimořádnou zručností. A proto byl tento důkaz Boha v osmnáctém století obzvlášť oblíbený. Osmnácté století bylo totiž dobou velkého pokroku v přírodních vědách, kdy zejména v biologii lidé stále více chápali, jak složitě je sestaveno lidské tělo a také těla ostatních živých tvorů, takže se může říci, že to není náhoda. Musí k tomu existovat vysvětlení. A jediné rozumné vysvětlení, které můžeme dát, je, že to učinil stvořitel podle plánu. Existuje tedy stvořitel světa, a tím je Bůh. Ano, to je teleologický nebo fyziko-teleologický důkaz.
Z našeho dnešního pohledu je přirozené tento důkaz kritizovat do té míry, když říkáme, že není nutné, aby umné (dokonalé) dílo v tomto smyslu, jako je lidské oko, mělo stvořitele. Pokud evoluční teorie, jak osobně věřím a jak věří mnoho přírodovědců, v podstatě nabízí přijatelný obraz vzniku a vývoje života na Zemi, pak se nemusíme odvolávat na stvořitele, abychom vysvětlili neuvěřitelně složité biologické jevy. To znamená, že z našeho dnešního pohledu bychom tak získali poměrně snadno pochopitelný důvod kritiky druhé premisy a chtěl bych upozornit na to, že i kdybyste nebyli přesvědčeni o evoluční teorii, nic to nepomůže k obhajobě takového důkazu, a to ze stejného důvodu jako právě u druhého důkazu (Boží existence, uvedeného výše), dokud nemáte jistotu, že každé umné (dokonalé) dílo potřebuje stvořitele, totiž dokud pro to nemáte opět důkaz nebo velmi silný argument. Dokud existuje alternativní vysvětlení evoluční teorie, dotud se důkaz nemůže odvolávat na tuto premisu. To znamená, že z našeho dnešního pohledu to v žádném případě nefunguje jako důkaz, protože existuje dobré alternativní vysvětlení, které by se mohlo také klidně předložit, i kdybyste ho sami nepřijali.
Kant tedy potřebuje jinou proti-námitku (než je evoluční teorie, která je možná dnes) a zde se mimo jiné opírá o argument Davida Huma, který proti tomuto důkazu již dříve argumentoval podobným způsobem. Musíme totiž říci, že i kdybychom toto všechno připustili, nevyplývá z tohoto důkazu, že existuje nějaký stvořitel světa. Z důkazu by mělo vyplývat nanejvýš to, že existuje něco jako stavitel či tvůrce světa, někdo, kdo s velkou zručností vytvoří z daného materiálu oko, něco velkolepého. To však není klasický křesťanský pojem osobního Boha jako stvořitele světa. Srovnání se zde nabízí s hodinářem, takový příklad ostatně uvádějí sami lidé, kteří tento důkaz obhajují a říkají, že když najdu na pláži hodinky, mohu z toho vyvodit, že je musel vyrobit hodinář. Z existence tak složitého jevu, jakým je oko, bych tedy pak mohl vyvodit, že nejprve musel existovat Bůh, který musel toto oko stvořit. Pokud se toto srovnání vezme vážně, okamžitě nás napadá, že něco není v pořádku, protože hodinář netvoří (přírodní) materiály, ze kterých vyrábí hodinky, ale hodinky vyrábí z daných (přírodních) materiálů. To znamená, že hodinář není stvořitelem hodinek, ale pouze jejich tvůrcem (návrhářem a konstruktérem). V tomto ohledu také tento důkaz nevede k cíli, k němuž by měl vést, totiž k existenci osobního Boha stvořitele. Toto je ve stručnosti Kantova kritika tří důkazů Boha.
Willaschek, M., translated by Káňa, T. (aktualizace 17. 4. 2022)