Absolutno či nekonečno (není to jen neukončená řada, např. čísel u Ludolfova čísla pí). A níže můžeme číst několik poznámek k danému tématu.
- Filosofové postulují absolutno, nekonečno, boha.
- Bůh filosofů contra nebo = Bůh zjevení?
- Dochází-li filosofové k absolutnu, k nekonečnu, k bohu, tak až po putování v říši konečného jsoucna (zjevení Boží jde opačným směrem).
- K bohu vede cesta náboženství a cesta filosofie (člověk je však jednota obojího).
- Whitehead – jedině Aristoteles přemýšlel o Bohu nezávisle na víře a filosoficky víc nelze říci.
Existence boha nebyla uvedena v pochybnost
- Velký filosofický spor se nevede o existenci absolutna, nekonečna.
- Sporné je, zda toto absolutno je osoba, duch a jak ho pak máme chápat.
- Dialektičtí materialisté – svět je nekonečný? Věčný? Neomezený? Absolutní? Nepodali důkaz nekonečné a věčné hmoty.
- Máme povinnost tázat se, jaké důvody nás nutí k přijetí boží existence.
Intuicionisté
- Bůh (absolutno) je dán přímo, ve zkušenosti (Bergson – u mystiků).
- Sheler, Jaspers – nezakoušíme boha v něm samém, ale v nějakém konečném jsoucnu, člověk uchopuje nekonečno nepřímo ve svém vlastním bytí – tedy intuitivní náhled do konečného jsoucna s možností uchopit absolutno.
Illacionisté (illatio – úsudek, logická operace)
- Jsoucnost-existenci boží je možné vyvodit apriori, z pouhého myšlení (Anselm, Descartes, Spinoza, Hegel, Akvinský(?), vyvrátil pak Kant).
- Někteří filosofové přijímají různé důkazy boží existence založené na zkušenosti (Whitehead): ve světě neustálé vznikání – všechno co je, se stává – tedy existence hnací síly – kreativita. Proč má být však toto nové uzpůsobeno tak a ne jinak, proč působí právě tyto přírodní zákony? Vysvětlení neexistuje, pokud nepřipustíme jakéhosi boha (princip konkretizace – důvod, proč jsou věci tak jak jsou a ne jinak).
- Proč je vůbec svět, a to tento svět a ne jiný? Ve světě samém žádný důvod neexistuje – tedy není absolutnem, ale absolutno musíme přijmout.
Iracionalisté
- Ve světě je něco iracionálního (absurdního, nesmyslného), pak Sartre – nejradikálnější materialista, ateista: Nahodilost a nedostatečnost všeho, s čím se ve světě setkáváme, není nutné, aby to bylo, a přece to tu je. Abstraktní trojúhelník lze něčím vysvětlit, a přitom vůbec neexistuje. Existence věcí, tohoto kořene stromu, se vysvětlit nedá, bylo-by lze za pomocí boha, toho uznat nechce, proto je pro něj všechno jsoucno absurdní a nesmyslné.
- Dilema volby mezi absurditou a bohem.
- Otázkou je, kam spějeme (i s filosofickou úvahou), je-li všechno reálné beze smyslu.
Volba boha
- Bůh je pro filosofa předmětem myšlení, a ne předmětem projevu lásky a uctívání.
- Bůh musí být zcela odlišný od ostatního jsoucího.
- Bůh musí být reálný a mít znaky ideálna.
- Bůh je nutný jako ideální jsoucno, je tedy věčný, nadčasový, nadprostorový, individuální, plně živý.
- Má vlastnosti nejvyšší formy jsoucna (duchovnost, osobnost) – teodicea.
- Vypovídání bůh je – je má jiný význam (analogia entis).
- Buď bůh existuje jako jiná jsoucna, ale v každém ohledu je nekonečně vyšší (jen kvantitativní rozdíl?), nebo musíme tvrdit, že o něm nelze nic vědět (tedy ani o jeho existenci?) – obojí nesprávné.
- Tedy je napětí mezi antropomorfizací a absurdním nesmyslem, absolutní nepoznatelností boha.
- Střední cesta – cesta analogie Akvinského (analogia entis? via affirmationis, via negationis, via eminentiae).
Vztah boha ke světu
- Je-li nekonečný, mimo něj nemůže nic existovat – monismus (má-li bůh vědomí, pak panteismus).
- Svět je pak totožný s bohem nebo jeho částí (bůh by se pak skládal z nahodilých částí).
- Dynamický vztah – vznikání je cosi jsoucího, existuje; bůh musí být nejen jeho důvodem, ale také jej určuje – šlo by to pak proti svobodné vůli člověka.
- Řešení: Bůh není jiné jsoucno vedle věcí ve světě, jeho bytí i působení je nad stvořením, je to jiné bytí a jiné působení.
Bůh filosofů (nekonečné, nutné a všechno zdůvodňující jsoucno) a Bůh náboženství se liší svatostí
- Svatost je prazákladní danost, neodvoditelná.
- Dnes názor – bůh metafyziky je jiný než svatý Bůh náboženství, most mezi vírou a myšlením se zřetelem k bohu neexistuje (my tvrdíme opak: všechno, co můžeme filosoficky říci o bohu, může uznat o Bohu i člověk náboženský).
- Náboženství říká o bohu-Bohu víc než filosofie.
- Filosof hledá v bohu rozumové vysvětlení světa, aby uhájil svůj racionalismus – vyznává vysvětlitelnost jsoucna (neuchyluje se k absurditě Sartreho), Spinozova rozumová láska k bohu je jen poznáním, hranicí, za kterou je tma.
I. vatikánský koncil definoval princip poznatelnosti (ne důkazu!) Boží existence přirozeným světlem rozumu a nepoznatelnosti jeho esence.
Bocheński, J. M. (aktualizace 14. 1. 2021)