Milí krajané, sestry a bratři v Kristu! P. Libor Š. vyjádřil přání, abych Vám něco napsal ze svého života. Nevím, zda nepředbíháme události, snad je to tak správně. Jistě však bude později dost času o všem si navzájem více popovídat. Tož já, Tomáš Káňa, su takový ogar z jižního Valašska, z téj oblasti, gde je fšeckým jasné jak facka, co sú to např. Kotrny z plpáku. Pro Vás je to hádankou, na kterou však jistě naleznete správnou odpověď. Nápověda: výše zmíněný terminus valachiansus je z oboru české kinematografie.
Bylo nebylo, dávno tomu bylo, jednoho mikulášského večera se narodilo mým rodičům třetí dítko po bráškovi Vojtíkovi a sestřičce Elišce, mé nesmělé já. Za nějaký čas se rodiče mohli ještě radovat z narození našeho benjamínka Luděčka. Vyrůstal jsem v této harmonické katolické rodině kryté štítem socialistických výdobytků, avšak vždy správně poučen blízkou rodinou o prolhanosti takového státního režimu. Naše dětství bylo vskutku radostné, naplněné a krásné díky starostlivosti, vzornému příkladu a lásce rodičů, kteří před dvěma lety oslavili zlatou svatbu. Tajně jsme četli Rychlé šípy, foglarovky, časopisy Junák, Vpřed, povídky Otakara Batličky, namísto akcí dětské organizace Pionýr jsme měli pravidelní schůzky, výpravy a letní tábory našeho klubu Westmanů z Měsíčního údolí. Zakoušeli jsme svobodu dálek, byť hranice naší „rezervace“ bylo možné pěšky obejít za pouhý jeden den. Neděle a velké liturgické svátky byly pro naši celou rodinu beze mše svaté nemyslitelné.
No, zlaté dětství a dále více věcně. Po osmileté základní škole jsem nastoupil na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Uherském Hradišti. Po maturitě v roce 1988 jsem pracoval v podniku MEZ Brumov. Na podzim roku 1988 jsem narukoval plnit občanskou povinnost vojenské základní služby do Hranic, pak do Rokycan a Jinců u Příbrami.
Po vojně v roce 1990, v době svobody, jsem nastoupil k bratřím benediktinům do Prahy – Břevnova. Tam jsem po krátkém čase postulátu vstoupil do noviciátu. Po roce jsem opustil tento duchovní směr a pracoval jsem v nábytkářské firmě v Praze, pak ve firmě na výrobu a potisk plastů ve Valašských Kloboukách.
Ve čtyřiadvaceti letech se ve mně (na podnět našeho faráře P. Jerzyho G.) opět ozvalo duchovní povolání, a tak jsem si podal přihlášku do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. Po roce intelektuálně duchovní přípravy v Teologickém konviktu v Litoměřicích jsem úspěšně složil přijímací zkoušky na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po šesti letech této intelektuálně duchovní formace (rok v Litoměřicích a pět let v Olomouci) jsem 6. června 2000 ukončil studium získáním titulu magistr a 17. června 2000 jsem byl vysvěcen na jáhna římskokatolické církve v olomoucké katedrále sv. Václava biskupem Mons. Josefem H. Pastorační jáhenský rok jsem strávil ve farnosti Rajnochovice, v olomouckém arcidiecézním centru života mládeže.
Po vysvěcení na kněze arcibiskupem Mons. Janem G. 30. června 2001 jsem byl ustanoven kaplanem v Římskokatolické farnosti Luhačovice a excurendo v Římskokatolické farnosti Pozlovice, kde jsem strávil úspěšný pastorační rok, zvláště co se týká pastorace dětí (každý týden mše svatá s katechezí, v Luhačovicích pro 40 až 60 dětí) a mládeže.
Dále jsem působil jako kněz ve farnostech Němčice nad Hanou, Hruška, Újezd u Valašských Klobouk, Horní Lhota a nyní jsem v Jevíčku, Křenově a Chornicích. Při pastoraci jsem ukončil postgraduální studium teologickými tituly licenciát a doktor teologie.
A nakonec ještě ty moje kobylky či koníčci: plavání, šnorchlování, teoretický zájem o potápění (hlavně kvůli strachu z těch rozličných i životu nebezpečných mořských potvůrek jsem k praktickému potápění nikdy nepokročil). Dále běžkování, lyžování (jsem stará škola, kdo mě naučí carving?) a turistika po horách i feratách.
Ptáte se, proč já do Kanady? Na to rád odpovím později osobně. Těším se na Vás a vyprošuju Vám Boží požehnání a ochranu Panny Marie!
V Jevíčku, 4. července 2015
P. ThLic. Tomáš Káňa, Th.D.